24. 3. 2020

Je úterý 24.3. 2020 a já jsem v karanténě kvůli coronaviru (COVID-19). Je karanténa na celou ČR. Ven se smí jen s rouškou, a to jen za účelem práce, nákupu nebo doplnění léků. Jsou uzavřené školy do doby neurčité, sportoviště a hranice.  Jsou zrušeny veškeré akce a je zákaz shromažďování lidí a navštěvování seniorů v domově důchodců. Počet nakažených je 1 289, počet testovaných je 19 624, počet uzdravených je 7 a 2 lidé coronaviru podlehli. Máme nedostatek roušek, proto si šijeme vlastní. Škola nás zahlcuje úkoly a já jsem z toho už na nervy!

Všechno to začalo 10.3., kdy jsem byla naposledy ve škole. Zrovna jsme měli po hodině Duncan taneční techniky a šli jsme se do šatny převléknout na exkurzi, která nás ten den čekala. Věděli jsme, že se právě do světa vypustil coronavirus a že nejvíce případů je v Itálii, ale nevěděli jsme, že by se kvůli tomuto viru měly uzavírat školy, protože u nás bylo pod 50 nakažených. Tuto informaci jsme zjistili od druháků, kteří už si s nadšením objednávali vlaky a busy domů. Já jsem tomu moc nevěřila, říkala jsem si, že si to jen někdo vymyslel a že se to teď jen roznáší po internetu.

Během exkurze jsem na to musela neustále myslet a už mi začínala psát rodina s přítelem, že už se na mě těší a ptali se, jestli přijedu ještě ten den.  Začínala jsem si postupně připouštět, že se tedy asi něco děje a že bych o tom chtěla vědět víc. Neustále mi ale nešlo do hlavy, proč uzavírají školy při takhle malém počtu nakažených. O hodině českého jazyka jsme vedli na toto téma diskuzi. Po škole jsem jela na intr a začala jsem si balit věci domů, ale nevěděla jsem, na jak dlouho tato epidemie bude. Myslela jsem si, že to bude jen na týden, proto jsem si tak i zabalila. Ale to jsem netušila, na jak dlouho budu doma….

31. 3. 2020

Je úterý 31.3. 2020 počet nakažených je 3 002 lidí, zotavených 25 lidí a 24 lidí coronaviru podlehli.

Ještě jsem vlastně nepopisovala, jak probíhá naše domácí škola. Máme školu podle rozvrhu, takže ráno vstávám v půl osmé a musím se stejně zařídit, jako kdybych byla ve škole. Je to ale velmi složité, protože doma máme nějaké povinnosti, které nestíhám plnit, když sedím celý den u počítače. Vedení školy už na tomto problému prý pracuje, ale zatím nejsou vidět nějak moc velké výsledky. Doufám, že se to aspoň už do příštího týdne trochu zlepší. Protože jediné, co jsem dnes kromě školy stihla udělat, je, že jsem mamce došla nakoupit do malého obchodu, co máme tady na vesnici. Je to velmi nepříjemné, když mají na sobě všichni roušky a navzájem se všech štítí. Naprosto souhlasím s opatřením jako jsou roušky a nějaký osobní prostor, ale vidět na všech lidech ten strach, co v sobě mají, mě děsí. Nejprve se lidi blbě koukali na osobu, která roušku nosí, ale teď o týden později je za nenošení roušky pokuta. Jsem docela zvědavá, kam až tento strach lidí naši zemi zavede.

2. 4. 2020

Je čtvrtek 2.4. 2020 počet nakažených je 3 805 lidí, zotavených 67 lidí a 44 lidí coronaviru podlehli. Dneska ráno jsem měla online hodinu až od půl 11, takže jsem si řekla, že si udělám dobrou snídani. Když jsem přišla do kuchyně, nebylo tam žádné pečivo ani šunka, tak jsem musela s Jírou zajet do pekárny pro snídani. Nevadilo mi to, protože jsem aspoň mohla vyjet mezi lidi a zaznamenat,jak se dál vyvíjí situace. Jeli jsme na kole a bylo to strašný, protože přes tu blbou roušku jsem ani neviděla na cestu. Roušky byly všude. Dokonce i v té naší malé pekárně nainstalovali sklo ke kase, a když jsem podávala mé zboží prodavačce, štítila se ho ode mne vzít. Bylo to tak nepříjemné. Vždyť když jsem ještě chodila tady na vesnici do školy, tato paní na mě byla vždy hodná a nikdy bych si nemyslela, že by se mě mohla někdy štítit. Ať už tento strach pomine. Prosím! Měla jsem školu jen do půl čtvrté. Dala jsem si rychlou sváču a šla jsem s Jírou cvičit. Po cvičení jsem se osprchovala a najedla se. Večer jsem stříhala taťku, aby byl do práce upravený.Trochu se o něj bojím, ale do práce prostě musí. Dneska jsem se ani nekoukala na televizi, měla bych jen špatnou náladu, kdybych se dozvěděla, jaký hrůzy se zase dějí. Nechci se zbytečně stresovat,hlavně se nechci bát.

5. 4. 2020

Dneska 5.4. jsme jeli na výlet na kole za babičkou a dědou. Nejprve se mi moc nechtělo, ale když jsme vyjeli a mně foukal vítr do vlasů a mohla jsem se aspoň na chvíli nadechnout bez roušky (v lese, kde nikdo nebyl), bylo to osvobozující a já se necítila tak spoutaná. U babičky jsme ale museli sedět s rouškou, což bylo velmi divné a dost nepříjemné. Babičku a dědu jsem viděla po dlouhé době a pocit toho, že se jich nemůžu ani dotknout, byl hrozný. I přes všechny ty divné a nepříjemné povinnosti, které máme nařízené od vlády, jsme si odpoledne užili a já jsem měla dobrý pocit, že mám prarodiče v pořádku a taky že jsem ujela 30 km!

6. 4. 2020

Celej den mám školu,
čekám, kdy z toho pojdu.
Jela jsem si pro zmrzku,
hlavně nezapomenout na masku.
Je nakažených 4 591,
zmrzka je poslední, co jsem dnes jedla.
Je mi špatně z těch zpráv,
budu se snad muset učit znovu smát?
Ještě že mám rodinu svou,
ta vždy potěší duši mou.

7. 4. 2020

Dneska 7.4. 2020 je nakažených 4 828 lidí, testovaných je 91 247, počet zotavených je 127 a 80 lidí koroně podlehlo.

Dnes v našem rozhlase, který nám vždy hlásí nové zprávy, bylo zmíněno, že by se měla otevřít venkovní sportoviště a některé obchody. Myslím, že je ještě trochu brzo. Ne že by se mi v karanténě líbilo, ale radši bych to moc nepodceňovala. Je sice pravda, že se nárůst s příznakem koronaviru zpomalil, ale pořád se nezastavil. Taky jsem slyšela, že by se mělo jít do školy už v květnu, a to s tím, že bychom měli mít 2 metry odstup a roušku. To je teda ještě větší kravina.

Co se týče mého dnešního dne, je zatím podobný jako ty předešlý. Od rána škola a moje oči jsou už teď unavené z počítače, a to jsou teprve 2 hodiny odpoledne. Stihla jsem si o obědové pauze zajet do krámu pro nanuka a to bylo fajn. Také byla dneska fajn hodina DTT a hodina OKR. Dostali jsme totiž čas na relaxaci, která se mi dost hodila. Teď jsem ale zase najela do school moodu a těším se až bude šest večer, abych si mohla odpočinout a pobýt trochu s rodinou a Jírou.

15. 4. 2020

Teď jsem s mamkou dokoukala Mamma Miu. Jo, už mi to fakt chybí. Chybí mi sál na Duncanu a taky mi chybí energie, kterou vždy cítím, když nám hrají naši skvělí korepetitoři. Na konci jsem se rozbrečela. Nevím proč, prostě mě to dojalo. Dojalo mě to, jak tam všichni svobodně tančí a zpívají. Tančit v muzikále byl vždycky můj sen. Zítra se měl vyplnit, ale hold mi teď corona moc nepřeje.

20. 4. 2020

Dneska jsem spala konečně celou noc. Možné je to tím, že mě včera potěšilo, když mi napsala nějaká modelingová agentura, jestli se zajímám o modeling a ať popřípadě zašlu věk a výšku. Říkala jsem si, že můžou být rádi, že mě nevidí, jak vypadám ve skutečnosti. Jo, fotit se umím, ale chůzi po mole s mýma krátkýma nohama vidět nechtěj.

21. 4. 2020

Dnes 21. 4. je nakažených 6 914, počet testovaných je 178 617, počet zotavených je 1 597 a 196 lidí koroně podlehlo.

Zatím to vypadá, že půjdeme do školy až v září. Nevím, jaké mám z toho mít pocity, protože jsem ráda i ne. Jsem ráda, protože jsem doma s rodinou a mohu se jim více věnovat.Dokonce mi i začíná vyhovovat online škola. Neříkám, že je to úplně úžasné, ale není to taky nic hrozného. Naopak nejsem ráda z toho důvodu, že už mi chybí Duncan. Naše škola je tak skvělá. Není jak ostatní školy, kde jdete po chodbě a bojíte se, že potkáte ředitele nebo nějakou zlou paní učitelku. Na Duncanu jsou všichni hrozně fajn. Když potkám ředitelku, nebojím se jí, ale pozdravíme se a vyměníme si úsměvy. Všude jsou kytky a velká okna,takže se vůbec necítíte jak v nějakém vězení (v jiných školách.) Je to tam tak příjemné, že z té budovy a z těch lidí jde pocit domova. A to je přeci skvělé ne? A tím největším bonusem je, že na takhle příjemném místě mohu dokonce tančit, studovat tanec a hlavně rozvíjet svoji osobnost.

26. 4. 2020

Dneska jsem byla venku se svou kamarádkou a moc jsem si to užila. Viděla jsem ji po půl roce a mluvily jsme dvě hodiny v kuse. Myslím, že bychom si klidně dokázaly povídat ještě dýl, ale řekly jsme si, že to bude aspoň důvod k dalšímu randíčku. Už se těším, až se zase někdy posadíme doprostřed pole a budeme si povídat o různých věcech.

27. 4. 2020

Dnes jsem měla ke svačině desert, který dělal Jíra z tvarohu a Bebe sušenek a k tomu jsem si udělala ledovou kávu a nakrájela jahody. Bylo to taak skvělý !

28. 4. 2020

Dnes je úterý 28. 4. 2020 nakažených je 7 449, počet testovaných je 226 255, počet zotavených je 2 842 a 223 lidí koroně podlehlo.

Včera jsem se koukala na zprávy a zjistila jsem, že se zase asi bude prodlužovat nouzový stav. Zatím je to naplánované do 30.4. Už jsou tedy otevřené obchody do 2 500 m2, fitness centra, zoo, autoškoly, jsou otevřené hranice a je možnost potkávat se ve skupinách 10 lidí.

3. 5. 2020

Dneska jsem jela na kole naproti Jírovi a cestou jsem si pustila hity z 90. let. Nejvíc jsem si asi užila píseň „Time of my life“ z Hříšného tance. Když přišel refrén, rozhlédla jsem se, jestli není někdo poblíž a co nejvíc to šlo jsem zpívala a bylo to skvělý. Asi bych si mohla 90tky pouštět víc, protože k taneční improvizaci na kole mě ještě žádná píseň nedonutila.

4. 5. 2020

Dnes jsem jela do Prahy na intr pro věci, protože do školy už se prý do prázdnin nedostaneme. Tedy ještě budu mít možnost se s ní rozloučit při vyklízení skříňky. Z intru jsem vezla velký kufr, malý kufr, velkou sportovní tašku a batoh. Přišlo mi toho dost, ale když přišla vychovatelka do pokoje, aby mi zkontrolovala, jestli jsem si vše sbalila, prohlásila: „No tak toho moc nemáš co?“ Já jsem se na ni podívala udiveně a v duchu jsem si řekla: „A co sakra odváží ostatní? To sem snad jezdí s náklaďákem, ne?“

5. 5. 2020

Dnes je úterý 5. 5. 2020, počet testovaných je 269 093, počet nakažených je 7 841, počet zotavených je 3 816 a 252 lidí koroně podlehlo.

Ráno jsem si udělala k snídani avokádový toast. Takhle dobrý toast se mi ještě nepovedl.Teď už asi vím, co bude moje nejoblíbenější snídaně. Ještě mu hodně konkuruje moje ovesná kaše, ale té jsem už za dobu karantény docela přejedená.

7. 5. 2020

Dneska jsem se sešla se svou kamarádkou, kterou jsem neviděla asi rok. Bylo to fajn povídání a moc jsem si to užila. Domluvily jsme se, že by bylo fajn se vídat častěji. Domluvily jsme se proto, že půjdeme v neděli na lekci mojí mamky (mamka předcvičuje ve fitku). Už se moc těším!

10. 5. 2020

Dnes je neděla a Jíra musel do práce. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat. Co jsem ale věděla, bylo to, že je dnes Den matek. Před obědem jsem zajela mamce pro kytičku a koupila jsem za bráchu čokoládu, protože by na to určitě zapomněl. K obědu nám mamka uvařila kynuté knedlíky s borůvkami a do šlehačky nám zapíchla srdíčko z papíru. Chtěla nám tím určitě naznačit, že nás má taky moc ráda. Byl to od ní hezký dáreček a taky jsem si ho moc užila. Po takovém skvělém obědu jsem byla zralá do postele s filmem. Byla jsem krásně napapaná a spokojená. Nebojte se, večer jsem ten knedlík vycvičila s mamkou a mojí kamarádkou Kájou. Bylo to fajn. Za celou karanténu jsem cvičila jen doma a tahle mamky lekce byla příjemná změna.

12. 5. 2020

Dnes je úterý, počet testovaných je 314 138, počet nakažených je 8 177, počet zotavených je 4 738 a 283 lidí koroně podlehlo.
Od včera je povoleno cvičit ve fitness centrech bez roušky. To je pro mě fajn informace, do fitka sem se už těšila, ale nějak mi začalo vyhovovat cvičit doma. Doma na mě totiž nikdo nekouká a já si můžu cvičit, co chci, proto mi to vyhovuje. Taky jsem byla o víkendu v obchodech s různými věci. Takový ty obchody, jako je Kik nebo Pepco. Nakupovaly jsme tam s mamkou a to vždy blbě dopadne. Opět jsme si z každého obchodu odnesly dvě velké tašky úplně zbytečných věcí. Hlavní je to, že jsme z toho měly radost. ☺

18. 5. 2020

Dneska má Jíra narozky. Přála jsem mu už o víkendu, ale chtěla jsem mu ještě něco dodat přesně v den jeho narozenin. Měli jsme doma koupený krtkův dort, proto jsem se rozhodla,že mu ho udělám, než přijede z Čáslavi. Myslím, že se docela povedl a Jírovi jsem udělala radost. On mi dnes ale taky udělal radost. Ráno, když jsem si dělala úkoly, přijel z práce a dovezl mi zmrzlinu. Mňam, byla tak dobrá! Měla jsem velkou radost a hned mi ty úkoly šly lépe.

19. 5. 2020

Dnes je úterý, počet testovaných je 363 963, počet nakažených je 8 594, počet zotavených je 5 642 a 299 lidí koroně podlehlo.

Už jsou otevřené salóny. Všude na sociálních sítích vidím, jak všichni chodí do kadeřnictví a různých salónů, proto jsem se rozhodla, že si ve čtvrtek taky zajdu na nehty. Jelikož už nepůjdu do školy, nebude to tedy ničemu vadit. Taky doufám, že mě to aspoň odnaučí si kousat nehty a dělat si záděrky.

22. 5. 2020

Dneska jsem jela cvičit s Jírou na workout. Cvičila jsem především nohy, ale nakonec jsem si ještě dala pár cviků na ruce a záda. Proto nechápu, proč mě ruce bolely víc než nohy, které jsem cvičila mnohem delší dobu. Byla jsem pak namožená na celý víkend, proto jsem taky nic nedělala. :D

25. 5. 2020

Dnes končí nouzový stav, ale taky celý den prší. Ani si to nemůžu užít. Chtěla bych vyjít do ulic a zase se normálně nadechnout, ale nemůžu. Chčije, chčije a chčije!

26. 5. 2020

Dnes je úterý 26.5., počet testovaných je 9 004 počet, nakažených je 2 505, počet zotavených je 6 182 a 317 lidí koroně podlehlo.

Dnes ráno jsem se probudila a přišla mi zpráva, že vláda schválila návrat do škol, a to 8.6. Vůbec netuším, co teď. Na intr už nemůžu. Odvezla jsem si všechny věci, už nám i vrátili peníze a dojíždět by se vážně nevyplatilo. Dopoledne mi přišel i mail od ředitelky, ve kterém bylo zmíněno, že jakmile tato možnost bude využitelná, budeme informováni s předstihem.To jsem teda zvědavá, jak to bude dál.

29. 5. 2020

Dnes byl takový unavený den. Nevěděli jsme, co bychom mohli s Jírou dělat, protože jsme měli ještě celé odpoledne před sebou. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na poslední výlet vlakem, protože Jíra v pondělí dělá závěrečky na auto, takže už příště nemusíme jezdit vlakem a zařizovat si odvoz domů. Jeli jsme tedy do Pardubic. Tam jsme se pořádně najedli a pak jsme se šli podívat po nějakých obchůdcích. Nakonec jsem si koupila jen tři věci, ale výlet to byl skvělý.

2. 6. 2020

Dnes je úterý, počet nakažených je 9 308, počet zotavených je 6 642 a 321 lidí koroně podlehlo.

Včera udělal Jíra papíry na auto, jupí! Takže příští týden už můžeme někam zajet. Dneska už jsme vybírali auto. Na jednu stranu je to divný, jsme spolu od patnácti a mně bude osmnáct už vlastně za půl roku. Za chvilku už budeme řešit vlastní byt a pak práci! Vůbec bych se nezlobila, kdyby mi bylo zase čtrnáct. Všechno by za mě opět zařizovali rodiče a vůbec bych nemusela nic řešit, ale teď? Teď to všechno přijde, takže mám ještě půl roku na to, abych si pořádně užila absolutního nezájmu o všechno pojištění, tarif, daně, byt, elektriku, vodu, plyn a mnohem víc. Co je ale fajn, je to, že na to budeme aspoň dva.

5. 6. 2020

Dnes jsme jeli vybírat auto pro Jíru. Měli jsme vybranou modrou oktávku, která se nám moc líbila, ale stála 29 000 kč. Když jsme tam přijeli, Jíra si ji hned zamiloval i s nedokonalostmi, které měla. Stále nás ale trápila ta cena, protože na to, že byla vyrobena v roce 2000, měla najeto asi 280 000 km a také měla další věci, které se na ní musí vylepšit, stála prostě moc. Nakonec to Jíra usmlouval na 25 000 kč, což už je mnohem lepší, proto jsme dlouho uvažovali, jestli ji vzít, ale nakonec jsme řekli, že si dáme den na rozmyšlenou. Když jsme přijeli domů, ozval se nám majitel jiného auta, který zase naopak vlastnil auto, které na svoji cenu vypadalo skvěle, proto jsme se rozhodli, že se na něj pojedeme podívat. Zdálo se nám to ale trochu podezřelé, protože stálo jen 23 000 kč. Když jsme tam přijeli, zjistili jsme, že to auto není zdaleka tak v dobrém stavu, jako bylo na fotkách, a že je mnohem lepší jít do té oktávky. Rozhodli jsme se tedy, že zítra pojedeme koupit tu oktávku, protože vypadala velmi dobře.

8. 6. 2020

Dneska si šel Jíra pro papíry a vyzvednul mě ve 4 autem. Byl to skvělý pocit s ním jet. Už nejsme na nikom vázaný a když někam budeme potřebovat jet, tak prostě jen sedneme do auta a jedeem !

9. 6. 2020

Dnes je úterý počet nakažených je 9 699, počet zotavených je 7 009 a 328 lidí koroně podlehlo.

Myslím, že už jsou skoro všechny opatření zrušeny. Dneska mi i dokonce přišel mail z muzikálu, že premiéra bude nakonec v listopadu, takže máme ještě spoustu času na trénování. Teda spoustu asi ne, protože vlastně ještě pořádně nevím, kdy budeme zase zkoušet, ale to nevadí, prostě už se moc těším. Tanec s ostatními mi už opravdu moc chybí.

16. 6. 2020

Je úterý 16.6. a moc novinek u mě není. Koupili jsme si s Jírou do auta nové povlaky na sedačky a taky povlak na volant, už to naše autíčko máme docela hezky vytuněný. Včera vláda rozvolnila zákazy, které zakazovaly cestování do zahraničí, takže Chorvatsko letos asi pravděpodobně klapne. Od včera jsem taky převzala mamky práci, co se týče „hospodyňky“.Jela totiž na operaci, takže doma uklízím, vařím a dělám prostě všechno, co měla na práci mamka. Co se týče její operace, všechno je v pořádku a dopadlo to dobře, jen je teď mamka hodně unavená a nechají si ji tam na pozorování až do pátku. Zatím to doma všechno zvládám, jen si nestíhám moc užívat sluníčka. Myslela jsem si, že když je takhle krásně, tak se budu opalovat celý den, ale celý dům se neuklidí sám a tu zvěř tady taky musí někdo nakrmit. Takže já jdu udělat nějakou večeři a napíšu sem zas, až budou nějaké novinky. Jo a málem bych zapomněla, že nám dnes pan učitel Štancl oznámil, že se stěhuje! Docela mě to zaskočilo a nevěděla jsem, co mu na to říct. Pan Štancl je jeden z těch fajn učitelů, které i když znáte chvíli, tak si je prostě oblíbíte, takže mi bude chybět. Byl moc hodný a doufám, že se mu bude v novém domově hezky žít. Myslím si, že se stěhuje do Francie, a i kdyby ne, tak se stejně má, taky bych klidně zkusila žít jinde, i když tady v ČR je to super, ale prostě ta zkušenost no.