Leona

31. 3. 2020

Tak se k vám přidávám s nadějí, že mi toto sdílení pomůže se nezbláznit. Vidím, že mě tyto dny velmi učí. Učí mě sebedisciplíně, spokojení se s tím, co mám, a rovnováze v mém životě. První dva týdny byly opravdu velmi obtížně. Snažila jsem se všechny úkoly plnit co nejdříve a poctivě, ale všechno trvalo tak nějak déle, než jsem očekávala. Když jsem zjistila, že situaci nestíhám, nezvládám, všechno šlo ještě mnohem pomaleji a někdy mi práce nešla vůbec. Byly také dny, kdy jsem se jenom dívala na všechno to, co mám udělat, a propadala jsem určitému zoufalství, ale nic jsem s tím neudělala. Teď se mi daří trochu lépe, nastavila jsem si své priority a nejdůležitějším věcem věnuji nejvíce energie. Přizpůsobit práci chodu rodiny a omezeným podmínkám je další úkol, který musíme my všichni zvládnout. Přestože to není jednoduché, věřím, že nás tyto těžké dny posílí a snad i sblíží. Nezoufejme, všechno je tak, jak má být! Jednou budeme vzpomínat...

2. 4. 2020

Co se stalo? Dnes ráno jsem se vzbudila už o půl šesté a tím jsem získala oproti normálu půl hodiny k dobru. Bomba! Dala jsem si čaj a četla knížku a pak snídani a procházka s pejskem jo a ještě ledová sprcha. Brrr. Zjistila jsem, že takto nabouchané ráno je pro mě skoro jediná cesta k dobrému a produktivnímu dni. Mám z toho radost, začíná se mi dařit. Co se ale stalo? Teď sedím a nejsem schopna nic udělat, že by únava? Ne! Nejsem unavená. Možná smutek, možná jenom lenost. Nemůžu to pojmenovat. Měla bych něco dělat a nebo si připustit, že dneska už nic neudělám a jít odpočívat. Ten stav mezi tím mi nic nepřináší, přesto v něm jsem už pěknou dobu. Achjo. Co se stane? Budu z toho mít depky. Ne! Co se stane? Něco se určitě stane. Víte co? Co se stane, se stane, ale já dneska už nic nedělám.

17. 4. 2020

5:25 jak silná je tvá vůle? 5:26 jak silná je tvá vůle? 5:27 proč se musíš ptát, jak silná je tvá vůle? 5:50 východ slunce, těšíš se. Na vůli nemyslíš. Jdeš ty a pes. Louka. Sakra! Rouška. Běžíš. Sport = žádná rouška. 6:30 víš, co máš dělat. 9:30 víš, co musíš dělat. Jak silná je tvá vůle? 11:00 stačí 70%! Najdi 100, pak 0 pak 50 a pak 70. Dlouhý proces. 12:00 našla jsi 0 13:00 úkol do Čj, očividně tak 15 14:00 čtu deník 14:30 jak silná, je tvá vůle? Jdeš si číst. Aktivní odpočinek. Labyrint pohybu. Labyrint v hlavě. Slyšíš písničku. Zpíváš si písničku. Jaká to je? 17:13 šok. Usla jsi? Jo! Pasivní odpočinek... 18:27 ségra se ti směje. Jseš k smíchu. 19:04 druhá ségra se směje s tebou 20:00 jak silná je tvá vůle? Palačinky na večeři... 21:29 nikdo nevyvenčil psa! Ty jsi nevyvenčila psa! 21:44 strašíš sebe i psa 22:15 píšeš deník, celý den jsi spala. 22:20 nastavíš budík. Jak silná je tvá vůle? 22:30 budeš spát a nebudeš myslet, co musíš dohonit zítra. Kolik má člověk vůle? Nejseš to ty, jsem to já a vím přesně, kolik mám teď vůle. Dobrou noc!

19. 4. 2020

Včera jsem byla zase ráno na louce a nezapomněla jsem si vzít roušku. Úspěch! Myslela jsem na to, jak je to vlastně všechno prosté. Být šťastný, netrápit se. Abych to ještě podpořila, šla jsem hledat čtyřlístky. Úspěch! Našla jsem čtyři. Hodně čtyřlístků, hodně štěstí. Sluníčko hřálo a stromy tišily. KLID. Kam se to tak rychlé podělo? Že by aprílová nálada? Moc tomu nerozumím. Nerozumím sobě a svým emocím. Doma jsem byla pěkně protivná, třeba se za to dokážu jednou omluvit... Rozhodla jsem se se svou špatnou náladou bojovat, být nešťastný je nevděčné. Připadám si jako houba, nasávám špatné i dobré, nic nefiltruji. Jednou ten filtr v sobě však objevím. Věřím tomu. Poté, co se mi prostřídaly snad všechny nálady, jsem se vydala zase na louku. Bylo to strašně krasné. Vysoká tráva, západ slunce, Bohuslav Martinů a já. Hopskala jsem tam pěknou dobu. Čistá dětská radost. Přišla jsem domu. Obrovský černý pavouk na zemi v kuchyni, toho jsem přinesla na sobě z louky. Několika hodinová akce lovu pavouka tím právě začala. Úspěšně! Myslet jen na to hezké, louka a já. Žádný pavouk tam se mnou nebyl. Usínám a přemýšlím, jestli si příště to válení v trávě nerozmyslím. Je mi fajn.

23. 5. 2020

Pořád bych chtěla být jako svíčka, která hoří a vždy musí hořet pro druhé, pro sebe. Často jenom tak plápolám, nemůžu se rozhořet, ačkoliv se velmi snažím.
Tak dlouho mi trvá, než mi dojde, že se musím zhasnout. Zhasnout, abych se mohla zase rozsvítit. Když se to podaří, svého světla si vážím,
protože mám vzpomínky na tmu...

25. 5. 2020

Být jako dítě. Smát se, brečet, vztekat se, dovádět, naslouchat i neslyšet, kdy se ti jen zachce. Neznat hranice, neznat bolest, neznat povinnosti, neznat sebe, ale být jen sám sebou. Hlavu vzhůru, své dítě můžeš stále hledat.

26. 5. 2020

Být pokornější, pokornější k životu.
Tóny hudby sfér tiší hněv, déšť napovídá, že je vše v pořádku.
A pak?
Má skloněnou hlavu.
A pak?
Pak má skloněnou hlavu.
A pak?
Má v dlaních plno čtyřlístků.

Autor: neznámý