COVIDeník

13. 9. 2020

Tak už nám to zase začíná... ale nevzdáváme se :-). Dnes jsme vyrazili na vejlet na Vrátenskou horu u Mšena - je odtud dobrý výhled na všechny strany a DX nástěnka slibovala dost lidí na okolních kopcích. Sice jsme se doma trochu zasekali a na rozhlednu přijeli až ve dvě, ale přeci jen jsem ještě sedm spojení ulovil, dvě přes 100km. Špagetka si dokonce udělala první "DX" spojení a rovnou s Kevinou - tak si holky daly vzájemně nějakých 50 km hned napoprvé :-). Musel jsem se ale smát pod vousy - jak se jí jinak často pusa nezastaví, tak s vysílačkou v ruce to z ní lezlo, jak z chlupatý deky a lokátor jsem jí musel celý předříkat :-D. Snad se časem trochu otrká. Zakončili jsme to v Lobči v pivovaru a řízečky byly tutový, wtz! Život se nehroutí.

Vrána

1. 7. 2020

První den prázdnin - sluníčko svítí, kočky ještě nic nerozbily ani nesežraly, večer jdu oslavit synátorovy čtvrtstoletiny a dokonce mám v hrnci uvařený oběd a k němu v lednici výborná piva z Frýdlantu, takže tu nemusím nic klohnit! No řekněte mi - kdo z vás to má? :-P

Vrána

19. 6. 2020

Dneska je historický milník - zapojil jsem si doma svou první UPSku :-D. Včera jsem ji dovlekl z obchodu - ta potvora váží 5 kg a k tomu jsem ještě vláčel obrovský šanon s notami na zkoušku a celé jsem to tahal půl dne po Praze jak kočka koťata, ruce mám jak orangutan! Dnes nadešla ta slavnostní chvíle, které ovšem předcházelo použivání nepublikovatelných slov a kleteb a braní Božího jména nadarmo, když jsem se pod stolem snažil dostat k příslušným vodičům a musel přepojovat hejno zásuvek a dalších kabelů :-D. Ale všechno nakonec zdárně zvládnuto, PC funguje, UPSka funguje, moje záda jakžtakž taky fungujou a od teď už nebudu muset trnout, co se zase s počítačem uděje, až se Zlobina zapomene a pustí dohromady myčku a varnou konvici (čehož výsledkem je okamžitý blackout). No a teď už zase můžu šetřit na krásnej novej SSD harddisk.

Vrána

19. 6. 2020

Všichni letošní maturanti byli u ústní zkoušky z češtiny skvělí. Připravení, s výborným projevem a argumentací. Jsem na ně hrdý. Moc bych si přál zažít ještě někdy takové maturity. Panu Štanclovi děkuji za velkou pomoc při zkoušení.

PG

18. 6. 2020

100. den vděčnosti.

Můj drahý deníčku!

Nevěřila bych, že si tě tak oblíbím a budu s tebou vždy tak krásně přemýšlet. Měla jsem v plánu tento nejspíše poslední zápis udělat výjimečný a velmi tzv. dloubavý. Pak jsem si uvědomila, že každý den a zápis byl výjimečný a není zapotřebí, dělat rozruch kvůli poslednímu…Chci ti sdělit, že díky tobě nepřestanu. Založím si další nový deníček. Deníček všeho, toho, co chci napsat.

Jak říkám velmi jsi mi pomohl s ujasňováním myšlenek a pocitů, naučil jsi mě lepšímu a soustředěnému projevu, celkově touhu psát a předávat mé názory. Můj názor je taky důležitý, no ne?

Když si to tak shrneme, zažila jsem spoustu věcí, pocitů, strasti, štěstí, porozumění a růstu! Tohle by se dělo velmi těžce, kdybych na sebe neměla čas. Vím, že si sebe budu více vážit a hledat si pro sebe čas. Věřím, že i ty jsi si prošel velkým uvědoměním a neuvěřitelnými věcmi. A pokud si myslíš, že vůbec, tak buď tak hodný, sedni si a přemýšlej, ano?

Vážený deníčku, je konec! Uteklo to velmi rychle, ale někdy jsem si říkala, zdali nejsi nesmrtelný. Mám tě ráda, ale už se vzdávám strachu a chci vše praktikovat naživo. Chci už lidi, i když stále cítím obavy, nenechám se jimi semlít!

Děkuji všem těm neznámým, kteří si to všechno četli!



Prostě konec, tečka…

PS: Na začátku psaní jsem se ostříhala, na konci psaní jsem se ostříhala. Jak symbolické!

Wiktorie

16. 6. 2020

Je úterý 16.6. a moc novinek u mě není. Koupili jsme si s Jírou do auta nové povlaky na sedačky a taky povlak na volant, už to naše autíčko máme docela hezky vytuněný. Včera vláda rozvolnila zákazy, které zakazovaly cestování do zahraničí, takže Chorvatsko letos asi pravděpodobně klapne. Od včera jsem taky převzala mamky práci, co se týče „hospodyňky“.Jela totiž na operaci, takže doma uklízím, vařím a dělám prostě všechno, co měla na práci mamka. Co se týče její operace, všechno je v pořádku a dopadlo to dobře, jen je teď mamka hodně unavená a nechají si ji tam na pozorování až do pátku. Zatím to doma všechno zvládám, jen si nestíhám moc užívat sluníčka. Myslela jsem si, že když je takhle krásně, tak se budu opalovat celý den, ale celý dům se neuklidí sám a tu zvěř tady taky musí někdo nakrmit. Takže já jdu udělat nějakou večeři a napíšu sem zas, až budou nějaké novinky. Jo a málem bych zapomněla, že nám dnes pan učitel Štancl oznámil, že se stěhuje! Docela mě to zaskočilo a nevěděla jsem, co mu na to říct. Pan Štancl je jeden z těch fajn učitelů, které i když znáte chvíli, tak si je prostě oblíbíte, takže mi bude chybět. Byl moc hodný a doufám, že se mu bude v novém domově hezky žít. Myslím si, že se stěhuje do Francie, a i kdyby ne, tak se stejně má, taky bych klidně zkusila žít jinde, i když tady v ČR je to super, ale prostě ta zkušenost no.

Gabriela

15. 6. 2020

Deníčku, bylo mi s tebou skvěle a díky tobě jsem se zase o trochu více otevřela okolnímu světu a hlavně v sobě jsem si vše ujasnila a uvědomila. Moc ti děkuju!
A ještě chci poděkovat panu Štanclovi, že dostal tak skvělý nápad, založit tento deník a že s námi měl velkou trpělivost při hodinách češtiny a francouzštiny.
Ať se Vám daří.

PampEliška

14. 6. 2020

S mamkou jsme odpoledne vyrazily na procházku, ale cestou zpátky jsme chytly silný déšť. Byly jsme mokré úplně všude, ale jak říká moje mamka, aspoň máme nějaké dobrodružství.

PampEliška

14. 6. 2020

97. den mezi vesmírem a sebevědomím.

Dnešní den musím zapsat. Je to den, který mě opět osvobodil a ujistil v sebe samu. Je neuvěřitelné,že veškeré věci, které se dějí, se dějí díky mému nízkému sebevědomí a nedůvěře k tělu a k sobě. Ale úplně vše! Vše si to táhnu z předchozích životů a to nepříjemné si přitahuji. Možná je lepší být někdy tak trošku sobeček, abych se našla, uzdravila a byla spokojená. Promiňte, ale je to můj život a já budu bojovat za vše, co si nyní myslím, že je správné!

Ráno, když všichni spali, jsem navštívila svou léčitelku. Ta žena mě poslouchá, respektuje, čistí, léčí a zkrátka mi neuvěřitelně pomáhá vším, co dělá. Nalila mi bylinného čaje a povídaly jsme si. Cítila jsem se v úplném bezpečí a poslouchala jsem, co je třeba udělat. Pak započalo samotné léčení.Propojování s mým mozkem, tělem a Vesmírem. Milý deníčku, možná ti to přijde pošetilé, ale zažil jsi to někdy? Věříš v něco? Jestli ne, zkus to! Jsem si jistá, že klidně sebemenší spiritualita k životu patří a drží nás… Dělala vše, co můj mozek potřeboval, četla jsem texty, které jsem si ani moc neuvědomovala a začala jsem brečet jako želva. Jakoby se něco uvolňovalo. Zkrátka jsme léčily,vyčistily můj další předchozí život a rozebíraly. Rozebíraly a rozebíraly a já si nepřipadám sama.Nepotřebuji tu největší lásku a pozornost od ostatních, když mám sebe. Budu dělat, co chci! Nikdo mi do toho povídat nebude! V ten den, jsem ze sebe cítila nepopsatelnou sílu, radost, napojení a sebelásku. V ten den jsem zjistila, co mě naplňuje a jak se mám ráda!

Viktorko, dnes dobrá práce!

Uvědom si sám sebe! Vždyť jsi vzácná a cenná bytost. Bytost nádherná na těle i na duši, tak si přestaň ubližovat. Vesmír ví, že vše zvládneš, proto ti někdy dost dává. Ciť v sobě tu sílu a vyjádři jí!

PS: Dnes mé první, letošní třešně!

Wiktorie

13. 6. 2020

Ležela jsem na verandě a jen pozorovala hvězdy. Tak skvělý pocit to byl.

PampEliška

12. 6. 2020

Dnešní večer jsem proseděla v houpací síti s jídlem a s kamarádkou.

PampEliška

12. 6. 2020

95. den mezi zvuky a symbolickými obrázky.

Den, který se bohužel neděje často. Já jsem kreslila tak, že to pro mě mělo význam! Tak moc mě to drželo a já jela po papíře s takovou radostí. Potom jsem uznala, že je třeba barev, tak jsem barvila a propíjela barvy. Mám radost, věřím, že mi obrázky dají to, po čem toužím. Na chvíli jsem se cítila jako velká umělkyně…

Včerejší den patřil silnějšímu vnímání větru, dnešní patřil zvukům. Jako by byly moje uši více citlivé a můj mozek na vše připraven. ,,Prosím, dnes mi nic neříkejte!“ Jen tak stojím a vnímám zvuky. Představuji si. Takové představy a pocity bych měla využit spíše do tvorby…

Zkus si někam stoupnout, pustit myšlenky a jen tak poslouchat ten život kolem…

Na popud mé věrné přítelkyně jsem si večer, kdy mé emoce řádily, pustila hudbu, kterou jsem ve svém repertoáru opět vzkřísila. (Neuvěřitelná hudba! Umělkyně Mirabai Ceiba.) S tou hudbou jsem stála na terase v noci, dívala se na nebe a cítila vzduch. Jak tohle dokáže uklidnit. Ke spokojenosti stačí málo, proč si to komplikovat?... Meditace na čerstvém vzduchu nabývá také větších rozměrů…

Děkuji za každou zprávu, myšlenku, vzpomínku a úsměv! Mám ráda své lidi, těším se na vás, i když mám strach…

PS: Dnes první jahůdková slast v puse. Domácí jsou úplně něco jiného, ostatně jako vše domácí a vlastnoručně vytvořené. Hale a co tvorba? To je to samé ne?

Wiktorie

11. 6. 2020

ZASE jsem pekla ŠNEKY!

PampEliška

11. 6. 2020

94. den mezi klíči a větrem.

Dnes jsem objevila opět šťastné a vděčné myšlení. Bytí v přítomném okamžiku…Vyrazila jsem se svým huňatým čtyřnohým bratrem na louky si pořádně zařádit. V rázu jsem zjistila, že louky jsou posekané. V hlavě mi proběhla myšlenka: ,,Co moje pomněnky?!“ S hrůzou jsem se rozběhla, Charlie (můj bratr) nejdříve nevěřícně koukal a hned nato si uvědomil, že je to nejspíše hra, tak běžel jak o život a kousal mě do zadku… Dech zůstal opodál a já prolítávala jak vyděšená srna. Dorazila jsem na místo a pomněnky nikde, zbyla po nich jen díra, ke které jsem se sklonila a pohladila ji. Bylo a stále je mi to velmi líto, byly jako moje děti, které jsem přenášela z místa na místo, chodila za nimi a povídala si s nimi, a zasadila (počala) je při dešti. Zřejmě je zapotřebí otevřít náruč něčemu, někomu novému. I Charlie si to myslí! Tak jsme se s úsměvem vydali dále. Nějak mě to chytlo a já začala blbnout. Dělala jsem různé druhy stojek, z čehož většinu neumím, a celkově velmi krkolomné pozice. Skála z místa na místo, rozběhla se do kopce za huňáček a v tu ránu si uvědomím, že nemám klíče! Chodím sem tam, bolí mě za krkem a tlačí mě čas. Vracím se domů a začínám přemýšlet. Co to znamená? Proč se to stalo právě teď?... Klíče našla sestra Sofinka. A co tohle znamená?

Celý den jsem velmi silně vnímala vítr a celkově vzduch. Jak se po čas dne proměňuje jeho dynamičnost, vůně a teplota. Nejlépe to jde rozpoznat při běhu. Když ti vlasy vlají, nohy předbíhají a tělo letí… Musím říct, že po úplňku jsou zvláštní energie. Vnímáš to?

PS: Objevila jsem nové krásné místo blízko mého bydliště…

Wiktorie

10. 6. 2020

Protože k babičce a dědovi přijela naše teta a sestřenice, vyrazili jsme s bráchou za nimi je navštívit. Sestřenici jsme zabavili na celé odpoledne. Hráli jsme si na dinosaury, princezny a prince a měli jsme i polštářovou bitvu. Na chvilku jsem se tak vrátila do dětských let.

PampEliška

10. 6. 2020 [den 91 v karanténě]

Prokrastinace je strašně zvláštní věc. Vlastně se vědomě rozhodnete, že místo věci, kterou máte udělat, jdete dělat něco jiného a většinou nějakou úplně podivnou věc. Já často otravuju sourozence nebo tak divně chodím po domě.  Tentokrát jsem si ale uklidila pokoj a poprvé za karanténu si vytrhala obočí. Divné. Tohle všechno mě ale vede k tomu, že když prokrastinujete, tak vlastně pořád něco děláte. Třeba já právě teď píšu tento deník, takže neprokrastinuju, akorát dělám něco jiného, než bych měla dělat. Takže jsem stále produktivní?! Je přemýšlení nad prokrastinací proktastinace?

Tess

9. 6. 2020

Dnešní odpoledne skoro celé strávené na louce - kvůli tvorbě. Nejspíš už jsem našla vhodné místo pro výsledné video.

Lulu

9. 6. 2020

Dnes jsme s bráchou natáčeli video do baletu. Za úkol bylo běhat a zastavovat se podle hudby. Bylo to dost vtipné natáčení, protože jednou uklouzl brácha, podruhé já a pak jsme dostávali záchvaty smíchu.

PampEliška

9. 6. 2020

Dnes je úterý počet nakažených je 9 699, počet zotavených je 7 009 a 328 lidí koroně podlehlo.Myslím, že už jsou skoro všechny opatření zrušeny.

Dneska mi i dokonce přišel mail z muzikálu, že premiéra bude nakonec v listopadu, takže máme ještě spoustu času na trénování. Teda spoustu asi ne, protože vlastně ještě pořádně nevím, kdy budeme zase zkoušet, ale to nevadí, prostě už se moc těším. Tanec s ostatními mi už opravdu moc chybí.

Gabriela

8. 6. 2020

Už se blíží konec. Vlastně to všechno uteklo dost rychle. Jak celý školní rok, tak vlastně i karanténa.

Lulu

8. 6. 2020

Pořád mi nedochází, že už je červen a za chvíli jsou prázdniny.

PampEliška

8. 6.2020

Přes měsíc jsem tu nebyla, jdu zase na to! Co se všechno událo?

Úplněk
Emoce a slzy během úplňku proběhly i u nás. Život zachovává rovnováhu. Jako slunečno střídá déšť a bouřky. Příliš dlouhým štěstím by člověk asi zlenivěl a nevážil by si toho všeho, co má? Upřímně, klid a lásku si rozhodně užíváme mnohem víc. Ovšem, kdo rozsoudí, co v jakou chvíli je dobře a špatně? To vždycky člověk pochopí až za nějakou dobu...

Jídlo
Jídlo, to mi povídejte! Snad se v září vejdu do dveří Duncanu! Kdyby se náhodou za vámi valila jakási potutelně smějící se koule, bude to Milli!

Michael
Chápu, že je někdy těžké najít motivaci, ke studiu obzvlášť. Ale kolik lidí studovat nemohlo nebo nemůže... I Michael Jordan na vozíku může mít přesný směr a dosáhnout cíle. Mimochodem, o basket jsem se v pubertě snažila. Michael byl vzor mého staršího bráchy, tak jsem to taky musela zkusit. Míření a hod mi šly, byla jsem hbitá, jen ta výška...

Radost
Obrovskou radost, až roztomile dětskou a nečekanou, mi asi před dvěma týdny přineslo mé náhlé rozhodnutí zakoupit kolo. Všechno radši nechávám opravit. Ale tentokrát jsem si řekla, že si nové kolo po letech práce, vydělávání i šetření peněz zasloužím. Juch! Jezdím jako vítr a včera jsem provětrala šikovnou neteřinku a zbytek rodiny. Jízda je prostě SVOBODA. Takovou radost jsem dlouho neměla, možná když se s mamkou občas rozesmějeme tak nahlas, že se klepou okenní tabule. Jakoby nám bylo třináct. Nebo když je nám s Kubou dobře. Ale ten den, kdy jsem si sama sobě dovolila koupit kolo, byl prostě fantastický. Šťastná malá velká holka! Dneska jsem si udělala radost časem u kadeřníka Štefana. Mám konečně zase odlehčenou hlavu!

Vzpomínky
Pinčes jsme hráli každou přestávku na gymplu. Vidíte, dlouho jsem nehrála, uměla bych to ještě? Díky za vzpomínku!

Karate mi připomíná moji studijní stáž v Portugalsku, kde jsem mezi depresemi a nadšením z nové kultury a překrásné krajiny i architektury pracovala na svém zpěvu, pohybu, výtvarničení i portugalštině. Proč mi karate připomnělo Portugalsko? Chodila jsem na taekwondo. Já! Dovedete si mě představit? Nicméně mi to docela šlo. Byly jsme jen dvě holky a hora obrovských chlapíků, kteří si z nás dělali srandu. Jednou jsem si na tréninku zapomněla sundat prstýnek po babičce. Zajímavostí je, že ho dostala ve válce od jejích židovských přítelkyň, které brzy poté zahynuly v plynu. Nosila jsem ho dlouho, ale už jsem prstýnek se smutnou historií radši uložila... Ale zpět do Portugalska a veselejší historce! Při jednom vítězném chvatu jsem se o cosi zahákla a prstýnek se trochu poničil, ale zachránila jsem prsten i svůj naražený prst.
Portugalsko pro mě bylo inspirací, jak si uchovat vnitřní klid. V jakési své tehdejší pomatenosti jsem běžela právě na hodinu taekwonda. Už to bylo podezřelé, protože v tom děsivém horku NIKDO NIKDY neběhal. Běžím, nevnímám ty udivené pohledy poklidných upocených Portugalců, a hle, najednou něco cítím na noze. Ostrou bolest! Všímám si, že se dole cosi míhá a visí mi z nohy. PES! Zakousl se mi do nohy, byl ve stresu z mého nečekaného běhu a lekl se! Auuuu! Nedaleko stojící babka, majitelka psa, ihned zalezla. Bála se, že jí budu nadávat. Brečela jsem a nevěděla jsem, co dělat. Jiná starší paní si mě všimla a portugalsky na mě spustila, že to viděla, i to, jak ta babka utekla. A že mi pomůže, ať prý jdu s ní domů. Šla jsem, paní mi ránu vydezinfikovala a pak mi doporučila jet do nemocnice, protože psi v Portugalsku mají často vzteklinu a babka se psem prý ani nemá očkovací průkaz. Bezva. Seděla jsem u paní asi tři hodiny, protože mi vyprávěla o svém depresivním životě s nepovedenými manželstvími. Vůbec tam bylo hodně lidí s depresemi, i hodně mladých. No, tak jsem si tímto prazvláštním způsobem procvičila portugalštinu. Krásný jazyk! A vzteklinu jsem neměla. V nemocnici mi dali jen prášky na bolest!
Ale to jsem odbočila. 

Výročí
Téměř před měsícem jsme s Kubou oslavili sedmileté výročí. Jeli jsme do přírody a udělali si úžasný piknik.

Odpočinek
Jídlo ve sprše jsem nezkoušela, ale ve vaně ano, i se čtením knihy. Je to super! A co teprve ranní koupel, když je volný den!

Pomíjivost
Je někdy těžké umět přijmout pomíjivost života. Konce, smrt, chřadnutí, stárnutí, schnutí... Učím se nepoddat občasnému smutku a uchovat si radost. Někdy to jde, jindy ne.
Pěstuji ze semínek, i to je výhoda, kterou mi "koronáč" přinesl. Všechno krásně roste. Každodenní radost a uspokojení z růstu a zeleně je prostě bezvadná. Pak se objevily! Zkoušela jsem tabák. Výluh z česneku. Kafe. Dvakrát denně jsem věnovala čas naší mini zahrádce a páchala hromadnou vraždu umačkáním. Vždycky to tak slabounce prasklo. Přesto tam jsou zase! Mšice se trochu přemnožují, protože jsem den dva na ně nekoukla a mezitím se stačily rozmnožit. Kopr už tolik neroste. Hojný kerblík jest trochu napaden a petržel také, ale ještě bojují. Mají šanci! Lichořeřišnice roste parádně dál, stejně jako mangold, tykve, rajčecí a bylinky. Jen ty saláty! Dala jsem moc semínek do dírek a roste jich hodně najednou, jsou slabé. Příště se polepším. Naštěstí je u nás dost zeleně, která je mšicemi nenapadená. Ale i tak... Je mi smutno, když něco, o co denně pečuju, najednou začne chřadnout. I když se snažím. Možná mi to říká, že se nemusím tolik snažit. Je to jako s tvorbou. Patnáct let něco děláte, dáváte do toho všechno a najednou přijde čas, kdy je asi potřeba si odpočinout a přijmout, že se o další směr život sám postará. Někdy je snaha skvělá, jindy je jí moc, škodí a naopak blokuje. Nemáte někdo prosím berušky? Ne na tvorbu, na ty potvory mšice. Ozvěte se, přijedu na kole s krabičkou od sirek.

Vláha
V porovnání s posledními roky je toto období o dost chladnější. Déšť je fajn, díky tomu nebudeme mít takové sucho, vděčnost! I když už se taky těším na vyhřívání na slunci a plavání i stanování. Ale nechci se rouhat, vláha je zásadní pro náš život. Je v tom naděje, že nevyschneme! V kuchyni máme ve dřezu mísu, do které střádáme každou kapku. Našetříme tak víc než šest litrů denně a zalévám tou vodou zahrádku. Škoda každé kapky, která padne vedle.

Být či nebýt? Vzdát či nevzdat?
Za pár dní nahrávám třetí album. Chtěla jsem to vzdát, protože místo dvou měsíců příprav jsem šila roušky. Zbyl mi ale měsíc! Nebudu nad tím radši moc přemýšlet. Dělám maximum, snad to stačí. Jako vždy to zvládnu, držte prosím palce... :-) A kdyby náhodou ne, stalo by se něco zásadního? To mě snad uklidňuje.

Milli

8. 6. 2020

Dneska si šel Jíra pro papíry a vyzvednul mě ve 4 autem. Byl to skvělý pocit s ním jet. Už nejsme na nikom vázaný a když někam budeme potřebovat jet, tak prostě jen sedneme do auta a jedeem !

Gabriela

7. 6. 2020

Další den. Další lov čtyřlístků.

PampEliška

6. 6. 2020

89. den mezi slzami a vztekem.

Víš, ne příliš příjemné dny jsou třeba, jak říkám stále. Já bych řekla, že tyto celodenní nemilé zkraty jsou důsledkem potlačování svých pocitů a sebe sama. Když se do toho všeho přidají i jiné osoby, den pokryje černý, dusivý oblak, u kterého máme pocit, že už se nenadechneme, nevysvobodíme a že budeme dále žít v tom oblaku, kde je jen ponuro, chladno a nepříjemně... I když byl celý den pokryt oblakem a zalit slzami, našla jsem si chvíli. Sedla jsem si na houpačku a v dešti si četla. V minulém zápisu jsem se zmínila o ženství. Je to mé další nynější téma, díky kterému vím, že se vysvobodím. Mám jednu magickou knihu, do které když se začtu, čtu věty vnitřním sluchem a chodím tzv. za informaci (podle jedné z našich učitelek), je to jako kouzlo, jako něco, co tě probudí, co ti dává odpověď na všechny otázky… Víš, byla jsem na chatě a odehrály se zásadní a nepříjemné věci, které jsem nedokázala zpracovat. Věty, slova, pocity, stavy, které jsem nedokázala zpracovat. Mám před sebou velký kus cesty, ten mě však neděsí, těším se z něho, věřím mu. Věřím sobě, věřím životu. Jen chci být prosím sama a nemyslet na nic, co se stalo, komu jsem ublížila, kdo o mně nehezky mluví… Můj táta i přes veškerou svou mužskou agresi, výbušnost a akci, mě odvezl domů. Vrátím se tam někdy?Zavařila jsem nebo ubližuji tátovi? Je třeba si uvědomit, že nikomu neubližuji. Netrpí kvůli mně nikdo. Jsem to já, které si ubližuje. Není zapotřebí se však bičovat za ostatní ani za sebe. Krása rozkvětu a růstu je v tom, že abychom si vyřešili největší bolesti, skryté hluboko uvnitř nás, kolikrát to vypadá, že nerosteme, že jdem vzad. Je to přesný opak, akorát je velmi jemný a neviditelný. Spatřit se dá až s klidnou hlavou, aby se nás nevylekal…Včera jsem měla chvilkový pocit, že mě táta chápe, že tady je, že pláč není zlo. Ano, dnešek (7. 6.) je opět těžký (i pro tátu), ale včerejší dojem mi to nevezme… Hlaď se a tiš své schované, ustrašené dítě…

PS: Mám strach, že mi uniká správný počet karanténových dnů…

Wiktorie

6. 6. 2020

Nepršelo. Nepršelo. Pršelo. Lilo. Nepršelo. Pršelo.

PampEliška

6. 6. 2020

Sjíždět na trubce operní árie ve čtyři ráno, to je známka punku! :-P

Vrána

5. 6. 2020

Dnes jsme jeli vybírat auto pro Jíru. Měli jsme vybranou modrou oktávku, která se nám moc líbila, ale stála 29 000 kč. Když jsme tam přijeli, Jíra si ji hned zamiloval i s nedokonalostmi, které měla. Stále nás ale trápila ta cena, protože na to, že byla vyrobena v roce 2000, měla najeto asi 280 000 km a také měla další věci, které se na ní musí vylepšit, stála prostě moc. Nakonec to Jíra usmlouval na 25 000 kč, což už je mnohem lepší, proto jsme dlouho uvažovali, jestli ji vzít, ale nakonec jsme řekli, že si dáme den na rozmyšlenou. Když jsme přijeli domů, ozval se nám majitel jiného auta, který zase naopak vlastnil auto, které na svoji cenu vypadalo skvěle, proto jsme se rozhodli, že se na něj pojedeme podívat. Zdálo se nám to ale trochu podezřelé, protože stálo jen 23 000 kč. Když jsme tam přijeli, zjistili jsme, že to auto není zdaleka tak v dobrém stavu, jako bylo na fotkách, a že je mnohem lepší jít do té oktávky. Rozhodli jsme se tedy, že zítra pojedeme koupit tu oktávku, protože vypadala velmi dobře.

Gabriela

5. 6. 2020

Protože bude mít má kamarádka přijímačky na školu, rozhodly jsme se jít na lov čtyřlístků. Už dlouho jsem žádný nenašla, ale dneska jsme měly obrovské štěstí.Já jsem našla 20 čtyřlístků, 5 pětilístků, 1 šestilístek a 1 sedmilístek, ale moje kamarádka jich našla ještě víc. Pořád to nechápu, ale měly jsme neskutečnou radost.

PampEliška

5. 6. 2020

Čtvrtek mi připadá jako pátek a pátek už mi ani nepřipadá jako normální den.

Tess

5. 6. 2020

88. den mezi úplňkem, ženskostí a zkratem.

Tento den měl patřit znovunabytí, ženskosti, klidu, zamyšlení a cítění přítomnosti… Celý den byl pro mě náročný, jak psychicky, tak fyzicky. Po řádném vylití slz jsem si jen sedla a čekala. Pak jsem vstala a tancovala jako posedlá, přineslo mi to velký prožitek a naplnění. Když jsem na hodinách spatřila 21:15, mé srdíčko zaplesalo. Můj silný střelecký úplňku, vítej. Jako by se ve mně něco znovuzrodilo. Jakási skrytá, ženská a přijímající síla, kterou potlačuji. Jakási spiritualita… Oblékla jsem se velmi intuitivně. Šat, který odhaloval mé ženství, mou lásku k sobě a k lunárnímu svitu. Víš, co jsem udělala? Klidný, zamýšlející večer. Svíčky mírně plály, aroma lampy vypařovaly vůni a Viktorka psala dopis. Dopis, který po napsání zapálila a následně se jím popálila. V polovině začal hořet silněji a rychleji, a tak ho má ruka, omámená reflexí, zahodila na terasu. Ano, na terasu, kde stále nemáme dlaždičky, takže je celá pokrytá umělohmotnou pokrývkou. V tom jsem si uvědomila, že to není asi úplně dobré a zalila zbyteček dopisu čajem proti bolesti hlavy. Menší akce bylo zřejmě třeba… Pak jsem pozdravila měsíc jógovými pozicemi a šla ulehnout s pocitem nabití a s tím, že špatným stavům je teď konec…

PS: Přišla mi z bazaru jedna z vytoužených knížek!!!

Wiktorie

4. 6. 2020

Dnes jsem oficiálně umřela. Dnešní trénink karate byl dost děsivý. Běželi jsme 4 kolečka po 550 metrech a dost intenzivně cvičili. Myslela jsem, že omdlím. Vypadá to, že náš trenér kolečka pořád zvyšuje a zvyšuje. Co bude příště?

PampEliška

3. 6. 2020

Dnes začínáme předělávat naši zahradu, takže mám za sebou dlouhý nákup nejrůznějších květin, keřů, stromků, bylinek. Ten nákup mě moc nebavil, ale když to teď vidím zasazené, stálo to za to.

Lulu

3. 6. 2020

Zjistila jsem, že vždycky když jsem s jednou mojí nejlepší kamarádkou, tak vždycky spolu něco jíme. Vždycky!

PampEliška

19. 5. – 2 .6. 2020

Jsem plyšák Hugo a to je všechno.




Sranda…

Haha.


Jako první informaci Vám musím sdělit, že stopování v dešti (a během korony) není fajn!

Krom stopování jsem taky začal provozovat basket. Jde mi to asi, jako kdybych byl MichealJordan na vozíčku, ale baví mě to, takže who cares.

Za těch několik dní, co jsem se zase neozval, jsem stihl prasknout duši mé silničky a pak ji znova slepit - což znamená, že celá první věta o prasklé duši je úplně zbytečná, jelikož už zas můžu jezdit.

Teď řeším, zda Vám zde mám uvést dřív buď informaci, že jsem přestal jíst maso (doopravdy), anebo že jsem zhlédnul už potřetí Titanic. Ale to je asi jedno…

Taky jsem ztratil peněženku a všechny svoje doklady a karty (bravo) - je fakt vopruz to všechno zařizovat znova.

Vopruz taky je, že ještě pořád nemám nic do tvorby (doufám, že paní Hauerová nezná tuhle stránku).

Vlastně školu vůbec nedávám a pomalu už ani nechci dávat. Nebaví mě to. Je ale děsivá myšlenka, že už za tři měsíce budu v druháku. Nechápu to. Sotva jsem si uvědomil, že jsem opustil základku…

No nic, tak to je asi všechno.

Tak zas za měsíc. :)) počkat…

Plyšák Hugo

2. 6. 2020

Protože můj taťka dnes nemohl vést trénink karate, musela jsem to převzít já. Vždy hodinu před tréninkem se dává rodičům vědět, kdyby nebyl trénink kvůli špatnému počasí, protože cvičíme venku. Ale dnes se nedalo vědět, protože hodinu před tréninkem bylo hezky a ani v předpovědi nebylo napsané, že bude pršet.V půl šesté začalo poprchávat a pak i hodně pršet. Ale už zbývalo do začátku půl hodiny. Tak jsem se rozhodla, že tam půjdu, kdyby někdo přišel, abych mu řekla, že trénink nebude. Za dvě minuty šest začalo svítit slunce. Nakonec trénink byl a bylo nás tam sedm. Trénink byl nakonec dobrý, i když jsem se asi dost ztrapnila. Na konci mě jeden kluk docela naštval, protože se mě zeptal, jestli už příště bude pan trenér, protože ho to se mnou vůbec nebavilo. Ale ostatním se trénink líbil, takže to jsem ráda.

PampEliška

2. 6. 2020

Dnes je úterý, počet nakažených je 9 308, počet zotavených je 6 642 a 321 lidí koroně podlehlo.

Včera udělal Jíra papíry na auto, jupí! Takže příští týden už můžeme někam zajet. Dneska už jsme vybírali auto. Na jednu stranu je to divný, jsme spolu od patnácti a mně bude osmnáct už vlastně za půl roku. Za chvilku už budeme řešit vlastní byt a pak práci! Vůbec bych se nezlobila, kdyby mi bylo zase čtrnáct. Všechno by za mě opět zařizovali rodiče a vůbec bych nemusela nic řešit, ale teď? Teď to všechno přijde, takže mám ještě půl roku na to, abych si pořádně užila absolutního nezájmu o všechno pojištění, tarif, daně, byt, elektriku, vodu, plyn a mnohem víc. Co je ale fajn, je to, že na to budeme aspoň dva.

Gabriela

1. 6. 2020

Můj poslední Den dětí.

PampEliška

1. 6. 2020

Dnes má moje kamarádka narozeniny, tak jsem se rozhodla, že jí upeču její oblíbený dort. Moc jsem nevěřila, že se mi to povede, ale nejspíš povedlo.

Lulu

1. 6. 2020

Přišlo random pondělí a já si dala grep ve sprše. Upřímně je to ta nejlepší a nejdivnější věc zároveň. Vůbec nechápete, co se děje. Je strašně zvláštní, že jíte ve sprše. Ale ještě zvláštnější je to, že grep můžete polít a je to úplně jedno. A navíc máte napůl teplý grep. Pokud nemáte rádi grep, tak určitě zkuste nějaké jiné citrusy. Též doporučuju nechat si kus po sprše [je to fajn]. Za mě 11/10.

Tess

31. 5. 2020

Dnes k nám přišla moje kamarádka, hráli jsme Osadníky z Catanu a pingpong. Strašně jsme se u toho nasmáli, protože jsme hráli obíhačku a okolo stolu bylo mokro, takže jsme pořád uklouzávali. Já a Terka jsme naštěstí neupadly, ale můj brácha ano.

PampEliška

30. 5. 2020

To je pořád aprílové počasí ?

PampEliška

30. 5. 2020

82. den mezi scházením a tužbou být sama.

Dnešní den patřil intenzivnímu vzpomínání a scházením. Nezapomenu na krásná slova, která jsem slyšela od jedné inspirující osoby. Když ti někdo schází, scházíš se s ním. Ano, scházíš se s ním ve tvém srdci a mysli. To je co, taky jsi z toho úplně užaslý a zamotaný? Myslím na všechny chvíle, nepříjemné a příjemné. Chvíle s přáteli, chvíle na sále, chvíle v autobuse, na chvíle v divadle, na samotné chvíle v šatně… Já mám okolo sebe tak krásné lidi, tak hodné lidi, tak inspirativní lidi. Proč se s nimi srovnávat?... Opravdu mi scházíš, tak se s tebou scházím a směji se s tebou… Nemůžu dopustit, abych tyto stavy, myšlenky a pocity zapomněla nebo v něco nehezkého proměnila. Budu se moc snažit!

Stále se neumím upokojit v plném bytě, kde nastavila řád negativita, řev a smutek...

Mám velký strach o určité členy, nechci o ně prosím přijít, ještě nedokážu vnímat smrt jako příjemnou a plně nadějnou cestu…

Co bude, až vše opět začne více? Až budu stále s lidmi? Mám spoustu otázek a strachů…

PS: Brzy budu opět kratší!

Wiktorie

29. 5. 2020

Dnes byl takový unavený den. Nevěděli jsme, co bychom mohli s Jírou dělat, protože jsme měli ještě celé odpoledne před sebou. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na poslední výlet vlakem, protože Jíra v pondělí dělá závěrečky na auto, takže už příště nemusíme jezdit vlakem a zařizovat si odvoz domů. Jeli jsme tedy do Pardubic. Tam jsme se pořádně najedli a pak jsme se šli podívat po nějakých obchůdcích. Nakonec jsem si koupila jen tři věci, ale výlet to byl skvělý.

Gabriela

29. 5. 2020

Protože dneska neměl nikdo z mých kamarádů čas, šla jsem sama na procházku. Sedla jsem si do trávy a jen pozorovala, co se kolem mě děje.

PampEliška

29. 5. 2020

81. den mezi růženínem a opětovným časem.

Víš, že jsem dostala růženín? Ano, růženín na krk. Tento růženín má pro mě velkou cenu. Hned jsem ho aktivovala pod studenou vodou a usušila na lehkém slunečním záření. Nosím ho na krku a když potřebuji vyléčit srdce, nebo jakoukoliv jinou část mého těla, přiložím ho na to místo a cítím úsměv na tváři a energii po těle. Jsem k němu trošku jako připoutaná. I nyní se tě ptám, jsem podle tebe maniak a blázen? Mně je ale moc dobře, cítím se jak znovuzrozená a přeji si, aby něco takového objevil každý. Přeji si, a myslím na tebe, abys našel něco tak hřejivého a příjemného, a taky si přeji, abychom se oba nebáli budoucna, špatných dnů, negativních nálad a situací a lidí, o kterých si myslíme, že nás chtějí zničit. Ve skutečnosti je tomu naopak… Zkus si vzpomenout na něco bolavého, co jsi prožil, zkus se vzpřímit a pousmát se nad tím, co se ti podařilo (a může to být ve tvých očích maličkost) od té doby. Dokážeš říct, co ti to přineslo? Není to ve skutečnosti maličkost? Zamysli se, co se každý den děje. Slunce vychází a schází, měsíc svítí a vyzařuje energii do našich čistých těl, vzduch proudí a my ho vdechujeme, voda teče a krmí nás i přírodu, zvířata a rostliny žijí a obohacují nás, to právě oni nám dávají krásný život – PŘÍRODA! Tohle všechno se děje a je toho více, tak buď vděčný za to, že tady jsi a máš možnost to cítit. Máš možnost dělat něco krásného, můžeš dělat něco, co ostatní probudí. Neboj se života a sebe! Tohle vše říkám i sobě můj milý deníčku. A zdali mluvím příliš heslovitě, zkus to pochopit. Ráda bych, aby si každý vzal něco jiného…Takže heslu zdar!

Taky se ti zdá, že se z ničeho nic stalo bum? Z ničeho nic vše finishuje a já si připadám nepřipravená a s prázdnýma rukama. Chci sobě i tobě říct, že máš vždy možnost a čas něčím přispět, něco ukázat, něco dát, něco vytvořit. Vždyť těchto několik týdnů panuje věta: ,,Společně to zvládneme!“… A taky že ano!

PS: Můj pes žasne, když tancuji nebo tvořím. Asi jsem v té chvíli velmi přitažlivá a atraktivní. No, prostě mu to nedá a musí na mě naskočit…

Wiktorie

28. 5. 2020

Docela často se teď dívám na nebe a pozoruji mraky. A říkám si, co mi ty mraky připomínají. Dneska mi připomínaly naši zeměkouli.
Je zajímavé, že každý den je nebe jiné.

PampEliška

27. 5. 2020

Už zase prší. Moc mě to nebaví. Potřebovala bych, aby bylo alespoň týden v kuse vážně hezky.

Lulu

27. 5. 2020

Dnes jsme s kamarádkou vyrazily na kolo. Nic se nám nestalo, ani jsme se neztratily, což je u nás neobvyklé.

PampEliška

26. 5. 2020

Při dnešní hodině francouzštiny jsem si omylem upálila zapalovačem řasy. 

Tess

26. 5. 2020

Dnes je úterý 26.5., počet testovaných je 9 004 počet, nakažených je 2 505, počet zotavených je 6 182 a 317 lidí koroně podlehlo.

Dnes ráno jsem se probudila a přišla mi zpráva, že vláda schválila návrat do škol, a to 8.6. Vůbec netuším, co teď. Na intr už nemůžu. Odvezla jsem si všechny věci, už nám i vrátili peníze a dojíždět by se vážně nevyplatilo. Dopoledne mi přišel i mail od ředitelky, ve kterém bylo zmíněno, že jakmile tato možnost bude využitelná, budeme informováni s předstihem.To jsem teda zvědavá, jak to bude dál.

Gabriela

26. 5. 2020

Protože dnes měl můj brácha svátek, udělala jsem mu snídani do postele. Myslím, že má tu nejlepší ségru na světě.

PampEliška

26. 5. 2020

Být pokornější, pokornější k životu.
Tóny hudby sfér tiší hněv, déšť napovídá, že je vše v pořádku.
A pak?
Má skloněnou hlavu.
A pak?
Pak má skloněnou hlavu.
A pak?
Má v dlaních plno čtyřlístků.

Autor: neznámý

Leona

26. 5. 2020

Před týdnem ve středu jsem po dvou a půl měsících viděl svoji přítelkyni. Když jsem přejížděl hranice, připadal jsem si jak za komunismu. I brácha si dělal legraci, že mám přivézt bony... Vystoupil jsem z autobusu na dálnici společně s dalšími cestujícími a diktoval jsem, kam chci vyjet, proč a na jak dlouho. Věděl jsem, že mě pustí, ale stejně jsem držel formulář s adresou trochu křečovitě. Shledání bylo super - člověk je jen zblblý z filmů a říká si, jestli by neměl dělat nějaká přehnaná gesta. Uvolnil jsem se až po hodině v parku. Necelé čtyři dny uběhly rychle.

Na zpáteční cestě jsem to měl jednoduché, stačilo mít občanský průkaz. Ukázalo se však, že Češi jsou opravdu přísní a nepustili přes hranice španělského podnikatele a amerického studenta. Hrozně jsem se bál, že jim budou spolucestující nadávat, protože jsme je museli vézt zpátky do Drážďan, čímž se čas příjezdu posunul o 75 minut. Naštěstí si stěžoval jen chachar z Těšína, a i ten byl na poměry celkem umírněný. Hrozně bych se styděl, pokud by je nechali bezprizorně na hranicích, a tak jsem opravdu ocenil přístup dopravce.

Další den ráno jsem byl na testech, kde bylo dvacet Ukrajinců, kteří potřebovali testy k tomu, aby mohli pracovat. Sestřičky byly milé, té mé se klepaly ruce a když jsem jí poděkoval, rozpačitě se usmála. Měl jsem ale stejně divný pocit, protože místo odběru působilo dost bídně - jednalo se o parkovišťátko vedle oprýskané budovy. Navíc odběr probíhá tak, že vám nosem prostrčí tampon až do pusy.

Výsledky byly nicméně negativní a vše je v normálu. Doufám, že už tu nebude taková panika a že všichni budou (myšlenkově) pozitivní a odhodlaní zlepšovat naše okolí. Trochu se bojím, že se jako národ stáváme čím dál konzervativnější. Je třeba věřit ve změnu, kmotrismus je passé a je třeba být společensky aktivní. Ať se nestane, že budeme nechávat myšlenky Západu za hranicemi v Drážďanech, zatímco budeme ohrnovat nos nad Východem, který je nám (bohužel) ještě tolik bližší.
A za to nemůže levice více než pravice.

Martin

25. 5. 2020

Taky si při běhání nebo tréninku ve špatném počasí připadáte minimálně jako Rocky na Sibiři?

Tytánia

25. 5. 2020

Být jako dítě. Smát se, brečet, vztekat se, dovádět, naslouchat i neslyšet, kdy se ti jen zachce. Neznat hranice, neznat bolest, neznat povinnosti, neznat sebe, ale být jen sám sebou. Hlavu vzhůru, své dítě můžeš stále hledat.

Leona

25. 5. 2020

Když jsem dneska pozorovala déšť, zjistila jsem, že déšť miluju, ale zároveň ho i někdy nemám ráda.

PampEliška

25. 5. 2020

Dnes bylo úplné září. Nejen kvůli počasí, ale i kvůli tomu, že jsem musela vstávat brzo ráno, abych doprovodila Emila do školy.

Tess

25. 5. 2020

Dnes končí nouzový stav, ale taky celý den prší. Ani si to nemůžu užít. Chtěla bych vyjít do ulic a zase se normálně nadechnout, ale nemůžu. Chčije, chčije a chčije!

Gabriela

25. 5. 2020

Moje sestra se dnes vrátila do školy. Je to docela fajn, takový větší klid.

Lulu

24. 5. 2020

Jeli jsme zase na chalupu. Točila jsem videa na tvorbu a na drama. Odpoledne jsem hrála na ukulele a zpívala s mamkou a babičkou. Bylo to skvělé odpoledne.

PampEliška

23. 5. 2020

Pořád bych chtěla být jako svíčka, která hoří a vždy musí hořet pro druhé, pro sebe. Často jenom tak plápolám, nemůžu se rozhořet, ačkoliv se velmi snažím.
Tak dlouho mi trvá, než mi dojde, že se musím zhasnout. Zhasnout, abych se mohla zase rozsvítit. Když se to podaří, svého světla si vážím,
protože mám vzpomínky na tmu...

Leona

23. 5. 2020

Dneska jsem byla docela překvapená, protože i když venku nebylo moc hezky, tak jsem měla dobrou náladu.

PampEliška

22. 5. 2020

Ten pocit, když se ráno probudíte, máte sucho v puse a krokoměr ukazuje přes 6 tisíc kroků.

Tytánia

22. 5. 2020

Dneska jsem jela cvičit s Jírou na workout. Cvičila jsem především nohy, ale nakonec jsem si ještě dala pár cviků na ruce a záda. Proto nechápu, proč mě ruce bolely víc než nohy, které jsem cvičila mnohem delší dobu. Byla jsem pak namožená na celý víkend, proto jsem taky nic nedělala. :D

Gabriela

22. 5. 2020

74. den mezi knihami a pohnutím.

Já jsem tak nadšená! Jsem objevila tolik literatury, kterou si potřebuji přečíst. Tolik knih, které mě myslím změní a ukáží mi cestu... Ještě na ně vzít ovšem peníze no... Jsem ale opravdu velmi rozjařená z těch možností. Čím dál více mě fascinuje jóga a indická filosofie. Mám pocit, že je to teď okolo mě více než kdy předtím. Cítím lásku a štěstí... Vím, že sem to napsat můžu, že se mi tady nebude nikdo smát a nevěřit mi...

Čím dál více se odpoutávám (v rámci možností) od telefonu a počítače. Raději čapnu knížku a je mi lépe, mám pocit, že se posouvám.

Ještě kdyby to bylo v té tvorbě...

Dám vědět, až se mi splní sen a budu mít alespoň jednu z knih!

PS: Tak co? Jsem blázen?

Wiktorie

22. 5. 2020

Nohy mě samozřejmě bolí a hodně.

PampEliška

21. 5. 2020

Konečně jsme měli trénink karate. Cvičili jsme venku na hřišti. Docela jsem se na trénink těšila a byla jsem ráda, že po dlouhé době uvidím své kamarády a zacvičím si s nimi. S kamarády jsme se vsadili, že poběžíme minimálně jedno kolečko. A měli jsme pravdu, my starší jsme běželi 2 a mladší 3. Myslela jsem,že umřu a bylo mi špatně. Cítila jsem se docela trapně, protože mě předbíhaly menší děti. No co nadělám, jsem ráda, že jsem to doběhla a přežila. Potom jsme ještě běhali kolem kuželek a cvičili kata a kumite. Když si odmyslím ten běh, tak to nebylo zas tak hrozný. Cítím, že zítra mě budou hodně bolet nohy.

PampEliška

21. 5. 2020

73. den mezi utrpením a uměním

Pamatuješ si, jak jsem se ptala v předchozím zápisu, zdali je třeba, chci-li být řádným umělcem, který si přeje vytvořit řádné umělecké dílo, trpět a žít ve smutku a strastech? Ptala jsem se různých lidí, kterých si vážím a vzhlížím k nim. Dostala jsem odpovědi, které jsem upřímně nečekala...

Svými slovy shrnu, co jsem obdržela a co cítím, že je pravda a mělo by to tak býti... Je třeba si něčím nepříjemným projít. Právě z našeho zážitku čerpáme, ukazujeme a seznamujeme s tím okolí. To je podle mého účel tvořící osoby. Nemáme štěstí, že máme tu možnost na to poukázat a předat to dál, než v tom žít a neoprostit se od toho? Zároveň bych úplně nechtěla, předávat špatnou energii na ostatní, proto si myslím, že máme skvělou možnost herce, jak to zakončíme a dopřesvědčíme, uklidníme, napneme, semeleme diváka... Při tvoření máme možnost k ranám (ať jsou jakékoliv) vracet, zkoumat je a vymaňovat se (nebo taky ne, počkat na příště). Bylo mi i sděleno, že není podmínkou trpět ani při procesu a tvoření. Vždyť to je spíše výhoda, když si člověk svou profesi a proces užívá, no ne? Nerada bych se do toho zamotala, a proto využiji věty: Méně je více. Zkus si z toho udělat obrázek sám a vyvodit, čemu věříš a co ti funguje.

PS: Dnes jsem vedla devadesátiminutový hovor se svým bratrancem, takhle bychom si asi nikdy nepopovídali.

Wiktorie

21. 5. 2020

Hipsteři z Letné mají pod našimi okny večerní táborák. Rosou na kolejích vyzývají ke konci konzultace se studenty. Stačí se rozloučit. Zhasnout Skype. Ve večerce na Miladě koupit špekáček z tofu a jít za nimi. Prádniny pomalu klepou na dveře. Poncha na sebe a kytary do rukou!

PG

20. 5. 2020

Po dlouhé době spím u sebe doma. Jestli je to vůbec ještě doma.
Všechno je tu podle mě, podle mýho vkusu, hezký, uspořádaný podle mých pravidel, na svým místě a pohodlný.
Ale něco není správně.

Tytánia

20. 5. 2020

Dnes odpoledne jsme s kamarádkou vyrazily na kolečkové brusle. Překvapilo mě, že jsem ani jednou nespadla.

PampEliška

19. 5. 2020

Zasadila jsem si dnes stromek. S jakoukoliv rostlinou, o kterou jsem se kdy snažila starat, to nikdy nedopadlo moc dobře, ale do tohoto stromku vkládám naději. Doufám, že stihne alespoň trošku vyrůst.

Lulu

6. 4. – 19. 5. 2020

Jsem plyšák Hugo a můj deník značně upadá.

Od doby co jsem psal poslední zápis, jsem neodeslal a neodpověděl ani na jeden dopis, který mi přišel. Holt, nejsem v tom zrovna dobrej.

Taky nám kromě Yoko umřela slepice, kterou jsem šel včera rituálně zakopat do lesa (jsem rád, žetančím a nekopu hroby).
Do lesa teď chodím i mimo povinnost zakopávat slepice. Je v něm tak krásně….

Vypil jsem dalších tisíc hektolitrů mléka a toasty už moc nejím.

Do černého a bílého vnímání světa se připojily další barvy.Nejbarevnější na tomhle období je fakt, že jsem zprovoznil svoji starou silničku a dost na ní teď jezdím. Mám z toho radost.

Hodně barevnej je taky film Climax, kterej mě nedávno vyvedl z míry. Tak se na něj podívejte, ať můžete být vyvedeni z míry též.

Všechny tyhle zajímavý věci, který se staly v tomhle barevným měsíci, trochu pokazila moje maminka, jelikož nedávno přišla a řekla mi, že nejsem plyšák, ale hadrový panák.


Přišel jsem o iluze.

Plyšák Hugo

19. 5. 2020

S bráchou si někdy před spaním povídáme. My si ale nepovídáme normálně, protože nejsme vedle sebe, ale my ležíme každý ve svý posteli a křičíme na toho druhého, aby nás dobře slyšel. Pak se brácha ještě rozčiluje, ať si sundám ty rovnátka, že mi není rozumět. Tak takhle my si povídáme před spaním.
Je to docela sranda.

PampEliška

19. 5. 2020

Dnes je úterý, počet testovaných je 363 963, počet nakažených je 8 594, počet zotavených je 5 642 a 299 lidí koroně podlehlo.

Už jsou otevřené salóny. Všude na sociálních sítích vidím, jak všichni chodí do kadeřnictví a různých salónů, proto jsem se rozhodla, že si ve čtvrtek taky zajdu na nehty. Jelikož už nepůjdu do školy, nebude to tedy ničemu vadit. Taky doufám, že mě to aspoň odnaučí si kousat nehty a dělat si záděrky.

Gabriela

18. 5. 2020

Terapie
Spánek
„Chci do světa.“

Tytánia

18. 5. 2020

Přestěhovala jsem si pokoj a dokoukala jsem další seriál.

Charlota

18. 5. 2020

Protože máme s bráchou pokoje vedle sebe a máme tenký zdi, slyším skoro všechno. Třeba když hraje na playstationu, slyším, jak si tam s někým povídá a používá slova, kterým nerozumím, takže vždycky přemýšlím, co to asi znamená.

PampEliška

18. 5. 2020

Často zapomínám, na jakou stranu teče studená voda a na jakou teplá voda. A tak jsem jednou pila teplou vodu a říkala si, co to dělám. Dále pořád koukám na videa o vědě. Sice u nich většinou usnu [protože si je pouštím před spaním], ale je to vážně super. Vím, proč je obloha modrá a co by se stalo, kdyby všechny záchody najednou spláchly.

Tess

18. 5. 2020

Viděla jsem se dnes po dlouhé době se svou kamarádkou. Rozhodly jsme se, že si uděláme výlet na kole. Dojely jsme za naší další kamarádkou, u které jsme se omylem zdržely o trošku déle, než bylo v plánu. Bylo to příjemné ozvláštnění dne.

Lulu

18. 5. 2020

Dneska má Jíra narozky. Přála jsem mu už o víkendu, ale chtěla jsem mu ještě něco dodat přesně v den jeho narozenin. Měli jsme doma koupený krtkův dort, proto jsem se rozhodla, že mu ho udělám, než přijede z Čáslavi. Myslím, že se docela povedl a Jírovi jsem udělala radost. On mi dnes ale taky udělal radost. Ráno, když jsem si dělala úkoly, přijel z práce a dovezl mi zmrzlinu. Mňam, byla tak dobrá! Měla jsem velkou radost a hned mi ty úkoly šly lépe.

Gabriela

17. 5. 2020

NIC.
VŮBEC NIC.

PampEliška

16. 5. 2020

Díky karanténě se učím vařit a péct. Vždycky, ale vždycky se mi něco nepovede. Tentokrát jsem pokazila pudink. Naštěstí jsem měla v záloze ještě další 3 balení.

PampEliška

16. 5. 2020

Odjela jsem do Drahlína na oslavu. Šla jsem spát až 17.5. Odpoledne. Bylo to hustý.

Charlota

15. 5. 2020

Poprvé za tuto dobu, co jsme doma, jsme dostali za úkol na lidové tance se natočit, jak tancujeme. Bylo to náročný, ale zároveň jsem si to užila.

PampEliška

15. 5. 2020

Ten pocit, když víš, že jsi v bytě sám a najednou se pohne klika a s lupnutím se otevřou dveře od pokoje... Málem mě šlak trefil! Zatracená kočka, skáče na kliku jak Magic Johnson, a to jí to nikdo neučil! A kocour běhá kolem a koučuje! Potvory chlupatý, musel jsem si jít dát do kuchyně něco na uklidněnou :-D.

Vrána

15. 5. 2020

Dnes jsem měla dost zvláštní den, takový bez nálady. Moc mi ho ale zlepšil meloun. První, který jsem letos měla. Byl moc dobrý.

Lulu

14. 5. 2020

Dnes jsme se s mamkou a bráchou hrozně vylekali psa, který na nás zaštěkal a vrazil do vrat. Všichni jsme vyskočili asi metr do vzduchu a zařvali, že nás muselo být slyšet fakt daleko, i lidi se na nás otáčeli. Brácha dokonce i přeběhl silnici. Potom následoval asi 5minutový záchvat smíchu.

PampEliška

14. 5. 2020

Nosit roušky musíme
Ať jsme staří nebo mladí
Já to všechno chápu
Ale mně to na tom xichtě vadí

Dennodenně dusím se
Pod dvěma vrstmi látky hutné
Nejsou vidět úsměvy
Jen skelné oči, tváře smutné

Magdorka

14. 5. 2020

Terapie
Spánek
Kafe

Tytánia

14. 5. 2020

Celý den doma a flákání u Netflixu.

Charlota

14. 5. 2020

Dnes mě málem zabila moje vlastní vidlička. Jako oslavu přežití atentátu jsem si udělala moje oblíbené těstoviny.

Tess

13. 5. 2020

Zmírnil se nám rozvrh. Jupí! Konečně můžu dělat to, na co jsem neměla doteď vůbec čas.

PampEliška

13.5.2020

65. den mezi časem a přítomností.Tak máme čas! Co teď, jak s ním naložím? Je možné, že mám z toho větší strach? Cítíš to stejně?

Já už ne! Stačil jeden jediný dvanáctiminutový hovor s jednou inspirující osobou a je vše jinak. Mě teď vše tak překvapuje, tolik věcí objevuji. Nebo si jich spíše všímám? To spíše… Tento čas je náš! Může fungovat k tomu, abychom vypadli od toho, co nás omezuje, ať už technologie, stísněný prostor, tvá hlava. Když vypadneš, začneš žít! Tvořit, cítit tady a teď, smát se, tancovat, kreslit, zpívat nebo jen tak pozorovat, co se okolo tebe děje! Věř mi, jen se netrap, neplánuj každou minutu a přestaň vykonávat jako robot. Taky mám dny, kdy bych jen seděla a litovala se, jaký mám hrozný nepřející život. Smutek, pláč a vztek je taky potřeba!

Já začala poslouchat jiné skladby, než které bych poslouchala před dvěma měsíci, začala zpívat, spontánně tancovat, radovat se a být vděčná…K tvoření a k tomu, abys byl řádný umělec, je prý třeba strast a bolest. Proč nežít a pak až při tvoření ukázat i ty nepříjemné chvíle? Ptám se asi sama sebe. Nevím, zdali mám správně nastolený řád a život umělců. Je dobré je sedřít každý den až do krve, jak fyzicky tak psychicky? To je má nynější otázka, které mě souží…

Teď si silně uvědomuji, jak mi chybí moji přátelé, prožitky s nimi, jak jsem vděčná a mám upřímně velmi ráda každého člověka, který mě učí, inspiruje a obohacuje (nemusí to být vždy hned vidět). Věřím, že mi to v budoucnu velmi pomůže! Vnímám jiné priority a to mě taky překvapuje…

Takže ty, ty který to čteš, můžu ti zaručit, že tě mám upřímně ráda!

Promiň mi. Dnes mám rozházené myšlenky a dělá mi problém myslet, psát a mluvit ☺.

PS: Pusť si MARII od Zuzany Navarové a zvedni se! Máme čas, který nám pomůže a je jedno v čem!
Děkuji za něj!

Wiktorie

13. 5. 2020

První den s novým rozvrhem. Jsem ráda za větší volnost v rozvržení času na práci a více volného času.

Lulu

12. 5. 2020

Náš pes se rozhodl, že mě bude otravovat při natáčení úkolů do Duncan techniky. Protože máme malého psa , každou chvíli jsem se bála, že ho zašlápnu. Díky bohu, ani jednou se to nestalo. Pak už ho to štěkání a běhání kolem mě přestalo bavit a já si v klidu nahrála úkoly

PampEliška

12. 5. 2020

Objevila jsem různá zákoutí okolních vesnic.

Charlota

12. 5. 2020

Dnes je úterý, počet testovaných je 314 138, počet nakažených je 8 177, počet zotavených je 4 738 a 283 lidí koroně podlehlo.Od včera je povoleno cvičit ve fitness centrech bez roušky. To je pro mě fajn informace, do fitka sem se už těšila, ale nějak mi začalo vyhovovat cvičit doma. Doma na mě totiž nikdo nekouká a já si můžu cvičit, co chci, proto mi to vyhovuje. Taky jsem byla o víkendu v obchodech s různými věci. Takový ty obchody, jako je Kik nebo Pepco. Nakupovaly jsme tam s mamkou a to vždy blbě dopadne. Opět jsme si z každého obchodu odnesly dvě velké tašky úplně zbytečných věcí. Hlavní je to, že jsme z toho měly radost. ☺

Gabriela

12. 5. 2020

Písnička My My, Hey Hey od Neil Young mne doprovází celou karanténou. Čekám na nějakou větší změnu. Jsem ráda za otevření venkovních zahrádek. ✿

Julie

11. 5. 2020

Konečně jsem dočetla povinnou četbu, byla jsem hrozně ráda a teď už zbývá, jen napsat čtenářský deník.

PampEliška

10. 5. 2020

Celý týden se těším na neděli na SuperStar. Konečně jsem se dočkala, ale potom jsem si uvědomila, že zítra je pondělí.

PampEliška

10. 5. 2020

Brownies
Slza
Smích
Film
Zpráva
Spánek nespánek

Tytánia

10. 5. 2020

Dnes je neděla a Jíra musel do práce. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat. Co jsem ale věděla, bylo to, že je dnes Den matek. Před obědem jsem zajela mamce pro kytičku a koupila jsem za bráchu čokoládu, protože by na to určitě zapomněl. K obědu nám mamka uvařila kynuté knedlíky s borůvkami a do šlehačky nám zapíchla srdíčko z papíru. Chtěla nám tím určitě naznačit, že nás má taky moc ráda. Byl to od ní hezký dáreček a taky jsem si ho moc užila. Po takovém skvělém obědu jsem byla zralá do postele s filmem. Byla jsem krásně napapaná a spokojená. Nebojte se, večer jsem ten knedlík vycvičila s mamkou a mojí kamarádkou Kájou. Bylo to fajn. Za celou karanténu jsem cvičila jen doma a tahle mamky lekce byla příjemná změna.

Gabriela

10. 5. 2020

62. den mezi pomněnkami a deštěm!

Dnešek, velmi spontánní den. Po dlouhé době jsem něco malovala déle jak 15 minut. Bylo to barevné a určené pro mou maminku. Den matek, nebrala jsem to pouze jako oslavu a vděk své matce, ale i matce Zemi a matce Přírodě… Pamatuješ si mou zmínku o pomněnkách? Tak ty samé pomněnky jsem dnes zachraňovala a darovala naší největší a nejdůležitější matce. Je známo, že pomněnky nevydrží velká horka a pobyt v místnosti nebo na terase v květináči. Tak jsem popadla tu největší lžíci, protože nám nějaký skřítek sebral zahradní lopatku, a vydala jsem se. V tašce pomněnky, lžíci a nějaký ten ubrousek, protože mi bylo jasné, jak to skončí. S tím vším jsem se vydala na mé nejmilejší místo, klidné a do jisté míry tvořící místo. Tam jsem našla útočiště u stromu, aby nebyly vystavovány takovému horku. A jela jsem… No, lžíce není nejpohodlnější nástroj k dloubání do tvrdé, suché země, nejen, že se dost vlní, ale umí se velmi dobře vrývat do kůže. Tak jsem si to ověřila, proč bych dělala věci pohodlně… A pak se to stalo!

Mluvila jsem se všemi mravenci a žížalami a prosila je, aby si na chvíli našli útočiště někde jinde, že jejich obydlí je v rekonstrukci. Pak jsem mluvila s pomněnkami, zdali se jim zde líbí a potom, co jsem se ptala země (hlíny), proč je tak suchá, začalo pršet!!! Coooo? Nejdříve ti to přijde vtipné, ale pak si uvědomuješ, jak ti voda padá za krk a do bot, které mezi námi nebyly zrovna těsné a kvalitní, a jak jsi od hlíny úplně celá. Vše bylo mokré skrz na skrz, jen hlína ne. Nevadí, potom, co jsem vyryla pořádnou díru, nahlas střídala smích se zpíváním a s hlasitým PROČ!!?? jsem úspěšně zasadila pomněnky. To ti bylo radosti a veselí! Už jen cesta domů přes mokré, odkvetlé pampelišky - umíš si myslím představit, jak jsem vypadala, když jsem se vynořila z pole. Nejen celá hnědá a rozcuchaná, ale i až po kolena bílá od pampelišek. Takové radosti k správnému a šťastnému životu patří! Tak jsem to ze sebe vše vyklepala na cestě se skladbou od Jaroslava Ježka – Bugatti step!

PS: Byla jsem i na bylinkách, převezmu řemeslo po babičce bylinkářce. Ty mě stále budeš učit!

Wiktorie

9. 5. 2020

Zažila jsem krásný ptačí koncert.

PampEliška

9. 5. 2020

Byla jsem na grilovačce s kamarády. Byla to sranda.

Charlota

9. 5. 2020

Krásně svítí sluníčko. Já poslouchám Hamleta a nic jiného se neděje.

Em

8. 5. 2020

Jeli jsme na Ameriku. Roušky byly všude. Na uchu, na bradě, na ruce i na zemi. Nebyly ale na puse.

Tess

8. 5. 2020

Začala jsem po 2 měsících vídat kamarády.

Charlota

8. 5. 2020

Dnes jsme s kamarádkou využily sluníčka a šly na procházku. V půlce cesty jsme se rozhodly, že půjdeme bosé. Byl to skvělý pocit.

PampEliška

8. 5. 2020

Strýček:
"Koupil jsem si novej bag a nikdo z mých kámošů, co spolu chodíme na golf, si toho dnes nevšiml. Tak tohle je ten pocit, co žena má, když se vrátí od holiče."

Tytánia

8. 5. 2020

Dneska jsem si na sebe poprvé za tento rok oblékla kraťasy. Mám naprosto bílé nohy.

Em

7. 5. 2020

Dnes mi spadl do kávy pavouk. Ew. Svět asi nechce, abych pila kafe.

Adéla

7. 5. 2020

Dneska jsem se sešla se svou kamarádkou, kterou jsem neviděla asi rok. Bylo to fajn povídání a moc jsem si to užila. Domluvily jsme se, že by bylo fajn se vídat častěji. Domluvily jsme se proto, že půjdeme v neděli na lekci mojí mamky (mamka předcvičuje ve fitku). Už se moc těším!

Gabriela

7. 5. 2020

Dnes jsem se rozhoupal a přihlásil se po letech do PMR štafety. 31. května spolu s mnoha dalšími jedinci, "praštěnými anténou", polezeme na kopce a rozhledny s malými vysílačkami a budeme se snažit udělat štafetu okolo a skrz celou republiku. Doufám, že prvák nebude zákaz vycházení, druhák nebude hnusné počasí a třeťák, že ten zatracený vysílač, který nějaká pomazaná hlava nechala postavit pár desítek metrů od zříceniny Choustníku, nezahlušuje všechna radiová pásma v okolí. Bude to asi boj, už se skoro není kam hnout... :-/. Ale expedice Vlaštoffka se nevzdává! :-) That´s all folks!

Vrána

7. 5. 2020

Dnešní moje nálada nebyla moc fajn, ale večer přišel velký příval energie. Tyhle dny mám teď docela často.

PampEliška

7. 5. 2020

Když jsem ráno krájela mango, úplně jsem to viděla, jak Bůh stváří tenhle druh ovoce a říká si: "Hm, je to nudný, chtělo by to víc kreativity, něco víc hipster a možná i cringe, co třeba udělat nesmyslně pecku tak, aby se ta dužina kolem ní nedala okrájet bez zlomení nože?"

Tytánia

7. 5. 2020

Přijela Morava. Vážně mi chyběly ty záchvaty smíchu, kdy nemůžete dýchat a jen vydáváte divné zvuky.

Tess

6. 5. 2020

Na Masterchefa nekoukám, a trochu netuším, kdo je Pavlína, ale zajímalo by mne, jak zvládla to, že ji nemá ráda skoro celá Česká republika.

Adéla

6. 5. 2020

Dnešní improvizace se změnila v generální úklid. Moje rodina tomu pořád nemůže uvěřit.

Tess

6. 5. 2020

Fuck u instagram!

Tytánia

6. 5. 2020

Upekla jsem tvarohový koláč, ale moje celá rodina si ho tak zamilovala, že zmizel do jednoho dne.

PampEliška

5. 5. 2020

Začínám ztrácet
Pojem o čase
Známé už poznám
Jenom po hlase

Čím dál víc se mi chce
Vlézt zpět do postele
Nechci být vulgární
Ale už mě to sere

Magdorka

5. 5. 2020

57. den mezi slovy ,,musím“ a ,,můžu“.

Dnes jsem se hluboce zamyslila, nad slovy ,,musím“ a ,,můžu“. Kdo určuje, co musím? Teď tě odpověď zřejmě nepřekvapí, to přeci všichni víme, že jste to právě jen my samotní. Ale ten úkol a smysl toho je v tom, si to uvědomovat v těch těžkých chvílích. Ten um využívat vědomě v praxi. Zjistila jsem a na sobě vypozorovala, že když mi někdo řekne, a hlavně já řeknu, že musím, nechce se mi do toho a pak jsem na sebe rozčílená, jak jsem neschopná, že to nedokáži udělat. Že přeci musím vykonávat i ty méně příjemné úkoly, práce a podobně… Když budu vše házet do pytle ,,MUSÍM, NEPŘÍJEMNÉ, OTRAVNÉ, BOLAVÉ“ nic mi to nedá, akorát ublíží. Nemůže se z toho potom stát ještě něco horšího? Jako třeba, že začnu nemít ráda své radosti a těšení? Já to tak maličko vnímám. Když si řeknu, že to teď udělat musím, že mi to pomůže, tak je to většinou opačný efekt. Stále, stále dokola, vše je o našem nastavení v hlavě! Nezkusíš se mnou experiment? Nezkusíme se na všechno dívat jinýma očima? Když to někdy nejde a vše tě dožene, je to přeci v pořádku. Jak bychom se jinak učili a posouvali v tom? Je třeba si zažít i méně příjemné chvíle. To si musím stále připomínat… Není dobré být flegmatik a nic nedělat. Jde o to to dělat jinak. Jinak u toho myslet: ,,mohla bych to přeci udělat ne, vyzkouším to a budu pozorovat, co to se mnou dělá, co mi to přináší. Nebo, jak to byla opravdová hloupost a já se tomu můžu na konci jen smát“…Je velký rozdíl v práci nebo činnosti, když probíhá se slovem ,,musím“ a jiné to je se slovem ,,můžu"!

Také jsem si uvědomila, že když mám prostor a čas na cokoli, nevím, co s ním. Pak jsem na sebe taky naštvaná, že jsem ho nevyužila rozumně nebo produktivně. Tohle nemám ze své hlavy, ale musím si to stále opakovat a podělit se o tom s tebou. Vem si, že tento prostor máš. V hlavě se ti honí, co bys měl udělat, co vše by se dalo, až jsi z toho všeho zcela pohlcen. Tak se zastav, uvědom si to a čekej, co se stane. Třeba pro tebe bude nejlepší ho naprosto proflákat. Dělat blbosti, jen tak se motat. Třeba ne, a ucítíš, že bys ho nejraději strávil venku, nebo kreslením, nebo četnou. Z každé minuty se rozvíjíme a posouváme. I když to v ten okamžik není rozpoznatelné!!!

PS: To jsou opět moudra co? No nevadí, já se jdu koukat do slunce!

Wiktorie

5. 5. 2020

Po čtyřech volnějších dnech zpět do režimu. Ráno vstát, jít si pohrát se psem, připravit snídani pro sestru a pro mě, přichystat se na výuku. Začínám cvičením, které je příjemné pro naladění na celý den. Po cvičení, skype hovoru a dalším pohybu přichází pauza na oběd, při které jsem se snažila vyndat psovi klíště. Potom další výuka. Dnes jsem se rozhodla, že si vezmu učení ven, nějak mi přitom nedošlo, že není zase takové teplo, tak jsem se rozhodla tam být jen dvě hodiny, potom jsme měli samostatnou práci, takže jsem se přesunula dovnitř a pokračovala v učení. Najednou bylo skoro šest hodin a nám skončila poslední hodina. Oblékla jsem se a vyrazila na procházku. Po procházce už jsem jen odeslala nějaké úkoly a šla jsem si užívat klidný večer.

Lulu

5. 5. 2020

Zase mám rodinnou debatu.
Nudí mě to, unavuje mě to a ničí mě to,
ale stejnak mi to je jedno.

Natálie

5. 5. 2020

Stále žiju! Woohoo!
Týden za týdnem, ale nic moc se neděje.
Co se dá dělat.
Stay safe.

Vojta

5. 5. 2020

Dnes jsem absolvovala dlouhou procházku s tetou a 5letou sestřenicí. Bylo to dost náročné, procházka trvala asi 2x tolik než normálně, protože moje sestřenice se skoro všude zastavovala, pak nechtěla jít dál a dokonce i brečela. Ale všechno dobře dopadlo, dorazily jsme v pořádku a sestřenice i s úsměvem.

PampEliška

5. 5. 2020

Už se nám to zas blíží a když to situace dovolí, určitě se sejdu se starými spolublázny vyslechnout si vogonskou poezii v několika světových jazycích (třeba v Maďarštině to má nepopsatelné kouzlo :-D). Prostetnik Vogon Jelc: Chrochtobuznost Ó fretná chrochtobuznosti, Tvé mikturace jsou mi co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě, svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafraš mě svými cvrknuvšími patlocaráty nebo tě rozplhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na věc! 25.5.2020 oslavíme (nejspíš opět na Letné) další Ručníkový den a připomeneme si literárního génia Douglase Adamse. Přijďte taky! :-)

Vrána

5. 5. 2020

Pomoc.

Tytánia

5. 5. 2020

Dnes je úterý 5. 5. 2020, počet testovaných je 269 093, počet nakažených je 7 841, počet zotavených je 3 816 a 252 lidí koroně podlehlo.
Ráno jsem si udělala k snídani avokádový toast. Takhle dobrý toast se mi ještě nepovedl.Teď už asi vím, co bude moje nejoblíbenější snídaně. Ještě mu hodně konkuruje moje ovesná kaše, ale té jsem už za dobu karantény docela přejedená.

Gabriela

5. 5. 2020

Narazila jsem si záda, když jsem spadla ze schodů. Jsem ráda za deštivé počasí.

Julie

4. 5. 2020

Šla jsem dnes po dlouhé době hrát se sestrou tenis. Hra skončila asi po půl hodině, když jsem všechny míčky odpálila někam do pole. A že jich bylo fakt hodně...

Lulu

4. 5. 2020

Koukám z okna a hezkého kluka vidím.
Nemám odvahu za ním jít.
Kladu si otázku, proč vlastně koukám po jiných,
když já už lásku životní mám. Jsem svině.

Natálie

4. 5. 2020

Dnes jsem vyrazila do obchodu nakoupit. Věděla jsem, že důchodci chodí od osmi do deseti. Tak jsem vyrazila v 10:10. Když jsem tam přišla, znervózněla jsem, všude byli důchodci. Nevěděla jsem, jestli tam jsem špatně já, nebo oni. Asi jsem tam byla špatně já, ale nikdo mě nevyhodil, a tak jsem si v pohodě nakoupila.

PampEliška

4. 5. 2020

Ze zoufalství jsem dneska umyla okna...
Jsem na sebe pyšná.

Tytánia

4. 5. 2020

Dnes jsem jela do Prahy na intr pro věci, protože do školy už se prý do prázdnin nedostaneme. Tedy ještě budu mít možnost se s ní rozloučit při vyklízení skříňky. Z intru jsem vezla velký kufr, malý kufr, velkou sportovní tašku a batoh. Přišlo mi toho dost, ale když přišla vychovatelka do pokoje, aby mi zkontrolovala, jestli jsem si vše sbalila, prohlásila: „No tak toho moc nemáš co?“ Já jsem se na ni podívala udiveně a v duchu jsem si řekla: „A co sakra odváží ostatní? To sem snad jezdí s náklaďákem, ne?“

Gabriela

3. 5. 2020

Dva dny u nás v kuse prší
a já doma na prdeli sedím.
Čtu si drama a hlava mi praská.

Natálie

3. 5. 2020

Skoro každý víkend dorazí má nejstarší sestra s nějakým domácím pečivem. MILUJU

Charlota

3. 5. 2020

Dopoledne jsem byla s taťkou na lekci čchi kungu a cvičili jsme venku. Byl tam s námi i tibetský mnich, který měl adidasové kraťasy. Bylo to skvělé nastartování nového dne.

PampEliška

3. 5. 2020

Dneska jsem jela na kole naproti Jírovi a cestou jsem si pustila hity z 90. let. Nejvíc jsem si asi užila píseň „Time of my life“ z Hříšného tance. Když přišel refrén, rozhlédla jsem se, jestli není někdo poblíž a co nejvíc to šlo, jsem zpívala a bylo to skvělý. Asi bych si mohla 90tky pouštět víc, protože k taneční improvizaci na kole mě ještě žádná píseň nedonutila.

Gabriela

3. 5. 2020

Kdybych nebyl už skoro plešatý, byla by ze mě na stará kolena za chvíli pěkná mánička :-). Ale to bych pak zase vypadal, jako plešatá zpěvačka Petr Janda :-D. Asi si budu muset dojít koupit nějakou mašinku na vlasy, kadeřníci nám dřív umřou hladem, než se dostanou k práci...

Vrána

2. 5. 2020

Poprvé v životě se mi podařilo chytit mouchu do ruky. Vždycky jsem nechápala,jak to taťka dělá, ale konečně se mi to povedlo. Sice mi ta moucha potom zdrhla, ale pro mě bylo hlavní, že jsem ji chytila.

PampEliška

2. 5. 2020

Mojí sestře je 18 let, už si může legálně kupovat pivo. 

Charlota

2. 5. 2020

Čarodky byly fajn. Nad míru fajn. Skvělý.
Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas.
Byl LÁSKY ČAS.
Pusinku jsem dostala pod rozkvetlým čímsi...
a hned vedle čtyři popelnice... ROMANTIKA!

Tytánia

2. 5. 2020

Ratatouille má vážně dobrý soundtrack a kukuřice není dobrá na první rande. 

Tess

1. 5. 2020

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.

Dostala jsem kaktus.

Terez

1. 5. 2020

Navštívila jsem Prahu,
bylo to super!
Vidět lidi nosit roušky.
Procházka po náplavce
byla supr.

Adriana

1. 5. 2020

Je šílené, jak jen pár slov, nebo jen působení jednoho člověka, vám dokáže změnit náladu a momentální pozici vůči sobě zcela na jinou vlnu.

Adéla

1. 5. 2020

První máj jsem slavila s taťkou a bráchou. Byli jsme na kolech, koupili si zmrzlinu, hráli florbal na zahradě, udělali si dobré jídlo a večer jsme se koukali na Avangers: Endgame. Na konci filmu jsem brečela, ale byl to skvělý den.

PampEliška

1. 5. 2020

Lásky čas. Políbila jsem kočku.

Charlota

1. 5. 2020

První máj [doma]. 

Tess

30. 4. 2020

Tak moc se soustředím na to, abych to nepokazila, až to kazím ještě více. Taková síla myšlenky mne deprimuje.

Adéla

30. 4. 2020

Pálení čarodějnic.
Večer plný ohně, dobrého jídla, zábavy a smíchu.

PampEliška

30. 4. 2020

Ne, že bych toho měla dneska dost, ale zrovna jsem čekala na zelenou na přechodu, kde není semafor.

Tytánia

29. 4. 2020

51. den mezi Prahou a hlavou.

Dnes mě čekala návštěva zubaře, to znamená, uskutečnit výlet do Prahy. Nebudu lhát, nechtělo se mi tam, ale zároveň tomu chci čelit, byla jsem zvědavá…Abychom si rozuměli, nemám strach z toho, že by na mě usedl virus, jsem smířená s tím, že si tím projdu. Mám ale velký strach z lidí, možná je to tím, že jsem většinu času sama a pak s rodinou, ale bojím se těch všech možných předpisů a pravidel. Cítit ten zmatek je nepříjemné a omezující. Tak já jdu na to!

Je třeba napsat, že v tomto zápisu budou informace a věty přibývat po čas dne.

Vyšla jsem z domu a mám divný pocit. Uvědomila jsem si, že roušku od teď nesundám až do čtvrté hodiny (je 12,00). Obdivuji a soucítím s lidmi, kteří toto podstupují každý den v práci nebo kdekoliv jinde. Zároveň jsem velmi vděčná za možnosti, které mám, ne jen v tomto období. Mám kousek od domu bohatou přírodu a klid…

Jsem venku, je horko a už teď mi rouška vadí a dusím se v ní, to nejsem ještě ani na autobusové zastávce…

Jsem na náměstí, nervózně čekám na autobus a pokukuji po lidech a po výdejních místech restaurací a kaváren. Uvědomuji si, že se asi nebudu moct ani nikde najíst. Můžu si alespoň v pražském odlehlém parku sundat při jídle roušku? Nevím, jak to v Praze probíhá, do jaké hloubky se to řeší…

Přijíždí autobus a najednou se otevřou ty první dveře! To jsem nečekala, myslela a počítala jsem s tím, že je zakázáno k řidiči vstoupit. No, v Jílovém se to asi moc neřeší…Nemám u sebe tolik peněz, zato mám propadlou ISIC kartičku. Vše je dobré, nechtěl mě trápit…Jsem v autobuse a dusím se, ,jsem zalezlá v koutečku a vidím, že si roušku dalecí lidé ode mě sundali. Nesuď mě, ale i já jsem podlehla. Na nikoho neprskám vážně! I když se mi teď chce pšíkat nejvíce za celý život.

Les, kterým projíždíme, je jiný, než byl. Nejen, že je krásně zelený a prorostlý, ale něco mi připomíná. Připomíná mi ty ustrašené cesty do školy, to noční vracení se domů a čekání na scénu. Tu psychickou únavu a hlad. Uvědomuji si, že takto své cesty trávit nechci. Můžu být vděčná, mám velké štěstí. Cítím úsměv na tváři, možná něco málo odbourávám a něčemu novému se učím!

Přestupuji do městského autobusu plného lidí. Zde se nám nepodaří dvoumetrový rozestup. Pokukuji po lidech, oči mám rozšířené, hlava mi třeští. Takto vypadám až do čekárny zubaře. Až tam uvolňuji mimické svaly a snažím se uklidnit a uvolnit. Sleduji dveře od ordinace, až je telepaticky otevřu. Vyjde sestřička a míří ke mně s pistolovým teploměrem. Výborně! Teď mi naměří 39 z toho autobusu. Ale zas vše v pořádku! Pak už se jen vystrašeně zeptá, proč jsem tak opálená, zdali jsem nebyla v Itálii, nebo zdali jsem odněkud nepřijela. Uklidněte se, to je z louky! Po tom už se situace uklidní.

Po řádném utažení rovnátek jdu najít místo, kde spočinu. Napadne mě, že bych mohla alespoň jen pozdravit z dálky mou starou, vitální babičku, která je sama zavřena a za kterou nemůžeme. Přece jen 82 let, mám o ní obavy… Vidět ji, jak se usmívá, je nezapomenutelné, nemám slov, moc ráda ji vidím. Je neuvěřitelné, že mnohdy stačí jen pohled…

Pak už jsem jen navštívila ne tak navštěvovaný park. Najedla jsem se, nadechla se, viděla jiné lidi a psy a bylo mi moc dobře. Upokojila jsem mysl a prostě jsem jen BYLA! Věci se řešili samy, nesnažila jsem se, ale vše mi dávalo smysl a odpověď. Tento den byl pro mě velkým přínosem.

PS: Poznala jsem fenku Sandy! OOOO Sandy, ajajajaj!

Wiktorie

29. 4. 2020

Objevila jsem zelený kokosový čaj a je úplně skvělý.

PampEliška

29. 4. 2020

Uvědomil jsem si, že možná prožívám nejlepší období svého života.

PG

29. 4. 2020

Včera jsem nemohl usnout, protože jsem proti jaderné energii. V televizi se konala debata a 4 z 5 pozvaných byli přímo zainteresovaní ve výstavbě nového reaktoru. Mám pocit, že všem z mého okolí je to jedno - berou to jako náhradu za uhlí. Není to ale ekologické, a není to dokonce ani finančně výhodné. Nemáme kde skladovat vysoce radioaktivní odpad, všechny jedy jsou zatím v meziskladech, přičemž ještě 40 let tam určitě zůstanou. Nechci odstavovat funkční reaktory, ale stavět za miliardy nové je prostě plán, který mi ničí spaní. Když jsem byl na ZŠ, vzali nás na exkurzi do Dukovan, kde ukazovali, jak je vše skvělé a jak bez jádra nemůžeme být. Myslím, že se to tak pořád učí. Všude se mluví o třídění odpadu, ale o jaderném toho moc neslyšíme, přitom jen toho nejradioaktivnějšího ročně přibude 12 000 tun!
Jinak dnes jsem už klidnější, protože jsem se vrátil mezi články o tom, že budeme moc do Tater. Juchů!
Zkusil jsem taky plank. Vydržím dvě a půl minuty. Ale to se samozřejmě nechlubím. Ani nevyzývám ostatní.

Martin

28. 4. 2020

Zapomněla jsem zmínit, že test jsem úspěšně splnila.

Spadl mi počítač na mobil a oboje se rozbilo. Takzvaně dvě mouchy jednou ranou.

Terez

28. 4. 2020

Konvalinky skutečně už vykvetly!

Milli

28. 4. 2020

Nedokážu z papíru stvořit nic rukama. Natož nohama. Nová výzva?

Adéla

28. 4. 2020

Chtěla jsem dnes natočit nějaká videa, která jsme dostali za úkol natočit. Našla jsem si louku, která je od našeho domu asi dvacet minut. Vyrazily jsme tam se sestrou hned, co mi skončila škola. Když jsme začaly natáčet, zjistily jsme, že mám v mobilu plné úložiště, tak jsme chtěly zkusit sestřin telefon, ale ten byl skoro vybitý, takže jsme se musely zase vrátit, ale procházka hezká.

Lulu

28. 4. 2020

50. den mezi ledovou sprchou a samotou.

Tak slavíme kulatiny, co…Je zajímavé, že mi tento blázinec pomáhá. Léčí mě. Učím se žít s větší všímavostí, s větším citem a s uměním se upokojit… Být sama mi teď vyhovuje více. Samo sebou, že jsou momenty, kdy bych byla ráda obklopená spoustou lidí, s někým se zasmála, zatancovalaaa! Ale většinou je mi dobře se mnou, což je zvláštní, protože jsem se sebou nikdy moc nedokázala vydržet… Přála bych si být doma častěji sama, vnímám velký rozdíl. Jak oslavíme kulatiny? Držím v ruce velký hrnek, kontryhelový čaj, a připíjím všem, co to čtou, všem, kteří se trápí, všem, kteří jsou sami, všem, kteří nemají dobrý, produktivní a veselý den, všem, kteří zažívají těžké časy, vše zvládneš, čekej na ten okamžik! A připíjím všem, kteří jsou spokojení, šťastní, vyhovuje jim samota, všem, kteří na sobě pracují, všem, kteří pomáhají, všem kteří JSOU! A HLAVNĚ PŘIPÍJÍM TOBĚ DENÍKU, TY MOJE SAVÁ HOUBIČKO, DÍKY KTERÉ SI TOHO UVĚDOMÍM VÍCE!

No a teď co ta ledová sprcha? Vymýšlím vše možné, jak si pomoci a oprostit se od komfortu a stereotypu. Sice bych tento čas mohla věnovat škole, ale je mi jasné, kdybych do ní věnovala každou minutu, byla bych jen robot, který z toho nic nemá a je nešťastný…Takže každé ráno probíhá tiché křičení (abych nikoho neprobudila) v koupelně. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu praktikovat tohle, ale děje se. A je to fakt HUSTÝ. A hnusný jen chvilinku. Ten pocit po tom je nepopsatelný. Po těle se mi rozlije štěstí a teplo! Jdu na to nejdříve pomaličku, ale už tak to má výsledky. Nechceš to zkusit?

Sedni si a zamysli se, co ti toto období dává, jaké máš okolo sebe lidi, jaké máš možnosti, jaký máš den!

PS: Když jsem prováděla ranní rituál v osamoceném bytě, vydávala jsem velmi zajímavé zvuky, heky. Byl to až takový zpěv plný chechtání!

Wiktorie

28. 4. 2020

Zjistila jsem, že při věšení prádla posiluji ruce.

PampEliška

28. 4. 2020

MET To není špatně napsaná pochutina, kterou nás zásobuje těch posledních pár včelařů, kteří to ještě nevzdali. MET To není Mimozemšťan - Extra Terrestrial. MET je pojem. Slavná instituce se slavnou historií. V současnosti podle mnohých světová operní scéna č. 1. Metropolitní opera na newyorském Manhattanu. Je tu už 140 let. Zpívali a zpívají a hrají v ní jen ti nejlepší z nejlepších. A my to můžeme vidět - nejen ve vybraných kinech, která už čtrnáct let promítají (online přenášené) operní představení, ale teď, po dobu zdravotní krizové situace, můžeme zhlédnout vybrané inscenace i doma. A zadarmo. Tak se dívejte a hlavně poslouchejte, opravdu to stojí za to. Program mají na webu - https://www.metopera.org/user-information/nightly-met-opera-streams .

Vrána

28. 4. 2020

Mám pocit, že vůbec nic nestíhám. 

Adelajda

28. 4. 2020

Přesně před měsícem jsme slavili narozeniny mojí sestry a mně to přijde jako pár dní zpátky. Kam všechen čas zmizel ?

Julie

28. 4. 2020

Dnes je úterý 28.4. 2020 nakažených je 7 449, počet testovaných je 226 255, počet zotavených je 2 842 a 223 lidí koroně podlehlo.

Včera jsem se koukala na zprávy a zjistila jsem, že se zase asi bude prodlužovat nouzový stav. Zatím je to naplánované do 30.4. Už jsou tedy otevřené obchody do 2 500 m2, fitness centra, zoo, autoškoly, jsou otevřené hranice a je možnost potkávat se ve skupinách 10 lidí.

Gabriela

27. 4. 2020

Před vstupem do nemocnice musíte projít testem. Přišla jsem kvůli němu pozdě. 

Terez

27. 4. 2020

Tento týden není zajímavý,
ale začínám se více sbližovat s kamarády.

Adriana

27. 4. 2020

Ranní úkol na hodině jógy byl zaměřen na rozcvičení chodidel. Sice to byl úkol na nohy, ale moje hlava s tím měla větší problém. Někdo složil lodičku nebo čepičku, ale já jsem své nohy donutila aspoň dvakrát přehnout papír.

PampEliška

27. 4. 2020

Dnes jsem se probudila v půl čtvrté ráno a připadala jsem si vyspaná a připravená jít si zatancovat nebo prostě něco dělat. A to jsem večer nešla spát zrovna brzo. Musela jsem se jít párkrát podívat do vedlejšího pokoje, abych se ujistila, že se mi v telefonu nějak nepřehodil čas a že je vážně půl čtvrté. Vydržela jsem ještě chvíli ležet, ale pak už mě to nebavilo, a tak jsem nějak po čtvrté hodině vstávala. Alespoň jsem udělala věci, na které bych během dne neměla čas. Cítila jsem se vážně skvěle, ale asi kolem dvanácté už jsem byla strašně unavená a potřebovala jsem spát. To jsem ale nemohla. Nějak jsem zvládla být vzhůru, ale večer jsem šla spát tak brzy, jako už dlouho ne.

Lulu

27. 4. 2020

Ironií osamění
je
že je prožíváme společně.

-sdíleni

Adelajda

27. 4. 2020

Dnes jsem měla ke svačině desert, který dělal Jíra z tvarohu a Bebe sušenek, a k tomu jsem si udělala ledovou kávu a nakrájela jahody. Bylo to taak skvělý !

Gabriela

27. 4. 2020

Právě odjíždí mé šité roušky do Norska.
Po práci se půjdu podívat na konvalinky, třeba už vykvetly.
Víkend byl klidný.

Milli

26. 4. 2020

Měla jsem výborný čokoládový dort od babičky. Takhle dobře jsem si dlouho nepochutnala.

PampEliška

26. 4. 2020

Jak Vy, Martine
Řádky nesdílenými
Prokrastinuji

Audrey

26. 4. 2020

Dneska jsem byla venku se svou kamarádkou a moc jsem si to užila. Viděla jsem ji po půl roce a mluvily jsme dvě hodiny v kuse. Myslím, že bychom si klidně dokázaly povídat ještě dýl, ale řekly jsme si, že to bude aspoň důvod k dalšímu randíčku. Už se těším, až se zase někdy posadíme doprostřed pole a budeme si povídat o různých věcech.

Gabriela

25. 4 .2020

47. den mezi deníky a slabostí.

Uvažuji nad tím, že mám už nespočet deníků na všechno, až se v tom sama ztrácím. Jsem už v tom natolik ztracená, že jen informaci kolikrát zahrabu pod koberec, než abych patnáct minut uvažovala,kde by se informace vyjímala nejlépe. Pak jsou ale i takové chvilky, kdy jsem celá nešťastná z toho, že bych potřebovala ještě jeden deník na to a jeden šanon, kde by bylo tamto. Mám ale radost obzvláště z jednoho. Dlouho jsem se přemlouvala k tomu si zapisovat každý večer i sebemenší pochvaly za ten den. Nikdy jsem to nedokázala uskutečnit, a když, tak to nebylo pravidelné a nějak upřímné taky ne.
Našla jsem ale jeden krásný nepopsaný deník po mé babičce, které tímto vzkazuji, že mi pomáhá z jiné podoby. Starám se o něj hezky, neboj se. Je příjemné se chválit třeba i za to, že jsem si vyčistila zuby nebo přežila bojovky, nějak mě to žene vpřed. Z druhé strany tohoto krasavce se nachází mé sny. Víš, měla jsem za to, že od té doby, co mi není moc dobře, se mi sny nezdají. BLBOST! Všem se zdají! Otázkou je zda o ně stojíš. Já tedy moc, tak jsem studovala, studovala a představ si, že jsem za jednu noc prožila i s následným zapamatováním čtyři sny! To jsou mi ale posuny...Takže deníku, pokud nemáš svůj vlastní deník, kde filtruješ má slova, možná by ses měl více zamyslet…

Při jedné hodině na zoomu jsem se rozbrečela, tak jsem si sklopila obrazovku. Dozvěděla jsem se, z čeho budeme hodnoceni a nejspíš mě chytla panika.
Teď z čeho… Z toho, že to nezvládnu, z toho, že se mi to nepovede, z toho, že to nestihnu, z toho, že se nevrátím do školy? Nevím, ale navštívila mě.

Pak jsem vyrazila plná obídku ven se psem na louku, kde je velmi malá pravděpodobnost, že někoho potkám. Tam jsem si sedla, můj pes vedle a jen tak jsme rozjímali. Vedle nás létal čmelák a před námi se tyčila vznešená třešeň bzučící a chvějící se, no nejspíš láskou a štěstím.

PS: Dnes ti jen posílám sílu!

Wiktorie

25. 5. 2020

Zažívám krásné, ale velmi stresové dny.

Tytánia

25. 4. 2020

Dnes jsme s taťkou a bráchou jeli na kola. Taťka nás vzal cestou, o které jsem vůbec nevěděla a to bylo v okolí našeho města. Byla jsem překvapena, protože ta cesta byla fakt krásná.

PampEliška

24. 4. 2020

CHCI SE ROZBĚHNOUT Z KOPCE A LETĚT:
slova mojí maminky, která zrovna řídila a poslouchala písničku The Zephyr Song od Red Hot Chilli Peppers.

Charlota

24. 4. 2020

Dnes jsem se rozhodla, že začnu běhat... A nevěděla jsem, jak mám špatnou fyzičku.

Adelajda

24. 4. 2020

Dnes jsem v 8 hodin ráno složila papírovou čepičku nohou, což považuji za úspěch. Také mám nového kamaráda Pana Malinu. Už skoro kvete a jsem moc zvědavá, jestli mu v domácím prostředí vyroste alespoň jedna jahoda. Ano - jahoda. A teď jdu psát esej, takže mě asi celý víkend nikde neuvidíte

Véva

24. 4. 2020

Dnes jsme s taťkou jeli do Prahy, vyzvednout všechny moje věci z intru.
Balila jsem to asi 45 minut. Když jsem pak viděla, kolik jsem toho tam měla, vyděsila jsem se.
Zítra mě čeká vybalovací den.

PampEliška

23.4. 2020

Návaznost

Co asi náš hudební šéf myslí tou trubkou? Ještě jsem nenašla čas na virtuální knihovnu, doufám, že brzy najdu. Studenti také lapají po každé volné chvilce. Nevím, kdo se nudí. Nudu neznám. Jinak naprosto chápu výraz „nejděsivější“. Abych uchovala duševní zdraví, nepodívám se na kolegou zmíněný TikTok. Radši si v pauze namažu pleť kokosovým nebo olivovým olejem. To mi připomíná studenty, kteří psali úvahy o odpadech. Pořád práce opravuji, stejně jako další úkoly. Větší polovinu mám už za sebou, úleva! Vyhlásila jsem soutěž a studenti tipovali, do kdy jim všechno pošlu. Vítěze, který je nejblíž času poslání, vyhlásím další hodinu OKRu.

Milli

23. 4. 2020

Každý den, už asi týden, se mi každou noc zdají sny. Je to jako když žijete ve dvouch světech a ani jeden nedává smysl.

Em

23. 4. 2020

V břiše motýly jsem měla.
Potácím se mezi srdcem a myslí.

Tytánia

23. 4. 2020

Tak moc koukám na konspirační teorie, že si začínám vymýšlet vlastní.

Adéla

23. 4. 2020

45. den mezi oblaky a levandulí.

Už jsi zkoušel meditovat? Já nespočetněkrát! Až do dnes jsem žila v omylu, co je to meditace. Dnes jsem jí totiž zažila v plné své kráse. Jsem byla jako na lehoučkém mráčku, který se se mnou pomalu vznášel. V jednu dobu se mi i motala hlava, jak jsme se najednou začali točit. Ten pocit je nepopsatelný a já jen doufám, že se mi to poštěstí víckrát.
Při té kráse jsem měla vedle sebe aroma lampu plnou levandulové esence, cítím se jako na chatě na skalce, která je každoročně posetá nezkrotitelnými levandulemi.
Jsem v šoku a nemůžu ani mluvit!

PS: Dnes jsem si v troubě dost slušně pokaňhala buchtu, ale stejně jsem jí snědla. Jsem hrdina!

Wiktorie

23. 4. 2020

Začala mi každoroční fobie z žížal.

Charlota

23. 4. 2020

Zrovna dnes se naše WiFi rozhodla, že bude vypadávat každých pět minut. Vybrala si vážně nejhorší den, protože jsem dnes potřebovala hodně komunikovat, mít zapnutou kameru,která se neustále zasekávala. Přijde mi, že snad pokaždé, co mi nějaký učitel položil otázku, mi internet spadl. Doufám, že to byl jen jeden výjimečný den.

Lulu

23. 4. 2020

On není pátek?
Jsem zase ztracená na poli.
Lidé kupují více piva.
Po Generaci X přišla pizza.

Tess

23. 4. 2020

Zase jsem se spálila. To jsem tak nešikovná ?

PampEliška

23. 4. 2020

Jsem vděčná za všechny technologie, i když nejsou vyloženě ideální, je skvělé, že máme takovou možnost komunikace v období jako je toto. A. před pár dny odjela. Logické myšlení spolu teď trénujeme přes Skype (Hrajeme Mini Logic, znáte to? Je to skvělá hra! Nebo Connect 4, i piškvorky jsou super.). Taky spolu koukáme na seriály přes Skype. Právě jsme dokoukali první sérii Unorthodox. Super seriál! Připomíná mi knihu Jmenuji se Ašer Lev. Super kniha! Mám za sebou také online úvod do behaviorální psychologie od Sapolského. Super přednáška! Mluví tam o dvojitém vrahovi, který před 20 lety zabil starostu San Francisca a s ním Harveyho Milka, bojovníka za gay práva a mimochodem prvního otevřeně homosexuálního politika. (Jeho vrah se před soudem vymluvil, že k zabití došlo vlivem přílišné konzumace junk food. Vážně. Hilarious.) Dostávám se tím k filmu Milk. Super film! Už ale musím jít, pouštíme si dneska Vesmírnou Odyseu, takže musíme začít brzy. Naliju si víno. Myslím, že to bude super!

PS.: Zapomněla jsem zmínit, že koncert Nicka Cavea, na který jsem se těšila, se nezrušil. Přesunul se na příští rok, což je super.

Karolína

22. 4. 2020

Multimediální knihovna Jardy Kořána... zdalipak se tam už někdo podíval? Snažíme se tam v rámci časových možností dávat tipy na zajímací muziku, která by vám mohla rozšířit obzory. Pohříchu tedy jsme zatím jen dva, ale ono je to asi zatím způsobeno tím, že si na to ostatní nevzpomenou. A taky to zabere strašného času přeposlouchat hodiny hudby na trubce, najít všechny to odkazy, přelouskat leckdy sáhodlouhé články na Wikipedii, případně osobních stránkách umělců a udělat z toho nějaký stručný výcuc a ozdrojovat odkazy v textu. A pak to ani nikdo neposlouchá... Dnes jsem strávil celý den v zajetí Krautrocku. Že nevíte, co to je? Proto se můžete podívat do školní multimediální knihovny! Těch cca deset odkazů je jen špetkou v moři. Tihle alternativní umělci totiž chrlí jedno album za druhým a přeposlouchat to všechno je na několik let.
Mám za sebou hodin asi 8 a záda už ani necítím. Večer už jsem toho měl tak akorát a ke všemu jsem si díky vší té kosmische musik vzpomněl na legendární film/román 2001. Vesmírná odysea (půl hodiny v tahu sjížděním všeho možného k tématu) a samozřejmě na Blízká setkání třetího druhu (můj skoro nejoblíbenější scifi film, hned po Doteku Medúzy). A nebylo všemu konec. Nějaký poťouchlík (asi duch Duncanu) mi podstrčil vzpomínku na Válku světů. To byste ale mohli znát z literatury! H.G. Wells - he? Stále nic? Tenhle poměrně rozporuplný pán, co žil na přelomu 19. a 20. století, napsal (kromě jiného) jedno legendární dílo, i díky němuž je spolu s Julesem Vernem považován za otce sci-fi literatury. Ano ano, Válku světů - o tom, jak byla Země napadena útokem nepřátelských mimozemšťanů z Marsu. Slušný věhlas románu vedl jistého Orsona Wellese (pozdějšího "Oskarem" ověnčeného režiséra) k vytvoření rozhlasové dramatizace románu, kterou ovšem udělal tak dokonale, že při vysílání propadla část amerického obyvatelstva panice, neboť se domnívala, že se jedná o skutečnost... Tahle historka mě fascinuje už léta a aby toho nebylo dost, zmocnil se látky v roce 1978 jistý skladatel pohříchu doposud hlavně reklamní hudby Jeff Wayne a vytvořil skvělé dvojalbum v jakési quasi muzikálové podobě. Takhle se rodí legendy...
No a jelikož se Válka světů po dlouhé době objevila na trubce téměř celá, sedím tu v půl druhé ráno u počítače a poslouchám ten zhudebněný příběh s nezapomenutelnými hudebními motivy... V roce 2005 se dílo dočkalo dokonce divadelní realizace s velkým orchestrem (cosi mezi koncertem a divadelním představením), dokonce i s několika původními interprety, přičemž mluvený part ústřední postavy tehdy nepřipadl nikomu menšímu, než Richardu Burtonovi (to je ten pán s pohledem, na který do smrti nezapomenete, hlavně po shlédnutí Doteku Medůzy...).
Tak to mě ještě čeká... ale až příště. Dobrou noc.

Vrána

22. 4. 2020

Dnes jsem po déle jak měsíci viděla svého dědu. Bylo to sice jen přes plot asi na pět možná deset minut, ale i tak mi to udělalo radost a zvedlo náladu. Pověděli jsme si navzájem nějaké novinky, i když jich v této době není úplně moc. Bylo to pro mě hezké zpříjemnění dne.

Lulu

22. 4. 2020

Moje tvorba na tvorbu by měla být spíše hodnocena po technické stránce než po taneční.

Charlota

22. 4. 2020

S mamkou a s bráchou jsme vyrazili běhat. Byla jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím, protože mi to dělá docela problém. Věděla jsem, že pro mého bráchu to bude snadné, protože mu to jde a mamka chodí běhat už dlouho. Překvapilo mě, že jsem to vydržela docela dlouho. Uběhli jsme 4 km a 2 km jsem šli.
Byla jsem na nás pyšná.

PampEliška

22. 4. 2020

Dnes jsem objevil nejděsivější místo „českého“ internetu. Je jím (dramatická pauza) TikTok Richarda Krajča! Respektuji, že každý má právo vybudovat si v online světě libovolně bizarní sebeobraz, ale PROČ do toho zatahuje své děti? Já jsem se na to díval, abyste vy nemuseli. Ale je mi jasné, že se podíváte. Přeji příjemnou zábavu se spoustou nesmyslných textů kapely Kryštof. Nahodilý rým is not dead.

PG

21. 4. 2020

Počet mužů s vousy v karanténě značně stoupl.

Neholte se!

Terez

21. 4. 2020

Dnes jsem si do kafe místo skořice nasypala kari. Poté jsem ale zjistila, že to vlastně byla skořice, jen ve špatně pojmenované nádobě s nápisem kari.

Adéla

21. 4. 2020

Dny jsou stejné... pořád stejně nudné.

Tytánia

21. 4. 2020

Romská rodina
Ve vagonu, bez roušek
Kouká se, šeptá

Hej spadlo ti to
Nechtěně se ohlédnu
Hudba feat. posměch

Audrey

21. 4. 2020

Začala jsem se hodně starat o svou pleť. Piji hodně čaje, méně kávy. (To mi připomíná, některé čaje dokáži provonět byt stejně dobře jako káva. Přebijí i vůni marihuany, vím to, na půdě-vedle mého pokoje, nám visí usušená celá rostlina. Maminka dělá… mastičky.) Je hezké se o sebe starat, myslím, že mi to pomáhá mít se fajn. Pořád ale uvažuji nad setkáním se svou terapeutkou přes Whatsapp. Pojďme se na chvíli zastavit a uznat, jak moc cool mám terapeutku. (Taky asi můžeme uznat, jak moc není slovo cool už cool.) Dělá sezení přes Whatsapp! Píši to proto, abyste mi záviděli. Všimla jsem si, že někteří soudeníci, soupisálci se totiž přiznaně vychloubají, tak se přidávám. Včera jsem si hrála s bráškou venku. Snažila jsem se střídavě koukat, jak zakopává nařezané hadice do záhonku vedle hrášku, co jsme spolu zasadili-on má za úkol ho zalévat (takže ho zalévám já), a střídavě se snažit číst Filozofii těla od H. Jarošové, což je mimochodem dost zajímavá knížka, i její autorka je velmi zajímavá žena a její přednášky jsou… zajímavé. Nicméně zpět k hrášku, jak bráška nosil v konvičce vodu a lil ji do hadic, které vedly pod zemí a ústily vedle hrášku, tvořily tak zavlažovací systém (který byl asi 20 centimetrů dlouhý, takže k ničemu, ale neberme dětem radost), křičel „Jdeme lejt, jdeme lejt.“. Nevím, kolik z vás je obeznámeno s výrazy používanými v Brně, ale myslím, že brněnská sociálka by věděla. Ještě, že jsou všichni její pracovníci zavření doma. My bohužel také, takže večer budeme asi lejt. Znovu… alcovideník.

Karolína

21. 4. 2020

Musím všem doporučit seriál Chalífát. 8 epizod, nepovrchně zpracovaná tematika náboženské radikalizace středoškoláků, výborná pointa. Omlouvám se třeťačkám, ale Sex Education jsem přes jejich doporučení dokoukat nezvládl. Vadí mi, že každá postava tohoto seriálu je karikaturou, učitelé jsou stereotypní podivíni (viděli jste kravaty toho chemikáře?), žáci jsou tak podivní, že by ani nemohli existovat, a škola, do které chodí, je i v kontextu britského systému nefunkční. Posílal bych do ní inspekci každý týden. Tipy na seriály, které stojí za to vidět, pište na konec svých příspěvků. Taky mi pošlete odkaz na YouTube kanál, o kterém píšete na začátku tohoto deníku. Už není na co čekat. Děkuji.

PG

21. 4. 2020

Dnes jsem si zatancovala na kopci ve větru. Byl to skvělý pocit.

PampEliška

21. 4. 2020

Dnes 21. 4. je nakažených 6 914, počet testovaných je 178 617, počet zotavených je 1 597 a 196 lidí koroně podlehlo.

Zatím to vypadá, že půjdeme do školy až v září. Nevím, jaké mám z toho mít pocity, protože jsem ráda i ne. Jsem ráda, protože jsem doma s rodinou a mohu se jim více věnovat. Dokonce mi i začíná vyhovovat online škola. Neříkám, že je to úplně úžasné, ale není to taky nic hrozného. Naopak nejsem ráda z toho důvodu, že už mi chybí Duncan. Naše škola je tak skvělá. Není jak ostatní školy, kde jdete po chodbě a bojíte se, že potkáte ředitele nebo nějakou zlou paní učitelku. Na Duncanu jsou všichni hrozně fajn. Když potkám ředitelku, nebojím se jí, ale pozdravíme se a vyměníme si úsměvy. Všude jsou kytky a velká okna, takže se vůbec necítíte jak v nějakém vězení (v jiných školách.) Je to tam tak příjemné, že z té budovy a z těch lidí jde pocit domova. A to je přeci skvělé ne? A tím největším bonusem je, že na takhle příjemném místě mohu dokonce tančit, studovat tanec a hlavně rozvíjet svoji osobnost.

Gabriela

21. 4. 2020

Už se zase mění počasí a dneska celý den topíme. Fakt sranda.

Julie

21. 4. 2020

To už je další týden?

Vojta

21. 4. 2020

Když píšu deník, vlastně prokrastinuji. Prváci mají smůlu, protože musí psát povinně. Jak asi prokrastinují?
Ještě občas koukám z okna a sleduji lidi. Asi je to divné, ale nejdivnější je, že vždy cítím marihuanu. Odkud se to line?
V pokoji to voní nijak, proto sem tam uvítám kafe. Chtěl bych omezit kofein, jenže káva bez kofeinu má velké ALE. Kam mizí kofein z kávy bez kofeinu?
Dlouho jsem neposlouchal starou Vypsanou fixu. Ani Mňágu ne. Petr mi je připomněl. Co asi teď poslouchá?
Já slyším hlavně hukot počítače. Beztak to mají ostatní podobně. Někdy si myslím, že je demence z toho zvuku. Nevypneme už ten krám? Aspoň pro dnešek?

Martin

20. 4. 2020

Zataženo občas trakaře.
Před očima zataženo k obědu burger.
Venku hnusně občas hezky.

Tytánia

20. 4. 2020

Dnes večer jsme si s mamkou pustily film Teroristka. Je to černá komedie. Vše ve filmu mě překvapilo, nejvíce konec, ten jsem opravdu nečekala.

PampEliška

20. 4. 2020

Spánek a emoce

Nespím asi od pěti. Ale vyspali jsme se z pátku na sobotu – skoro jedenáct hodin! Po měsíci klidu proběhl emocionální víkend. Je to normální, natož v situaci, ve které žijeme. Pomohlo nám jít ven a dívat se na svítivou zeleň a kvetoucí pole bílých a žlutých sasanek. To nás zase vrátilo k sobě. Díky!

Svoboda

Zatím jsem si nevšimla zvýšeného množství lahví od vína v taškách nakupujících, ale třeba jsem se na to jen nezaměřila. Provedu hlubší průzkum. Zato jsme potkali kopu lidí postávajících u hospůdky. Díky tomu podnik ekonomicky přežije, ale kontrolním orgánům by se to asi nelíbilo. Možná nenakupují alkohol domů, ale tráví tu každou volnou chvíli. Touha po svobodě je silnější. My jsme si odnesli pití do lesa co nejdál od lidí a relaxovali jsme bez roušek. Za chvíli mi bylo chladno a díky tomu jsem si zase jednou užila pocit svobodného dítěte. Začala jsem divoce tančit, skákat a lézt, kde se dalo. Připomnělo mi to našeho králíka Boba, který vleže pospává a najednou jako šílenec vytřeští očka a vyskočí do výšky, dlouhé uši se mu vzpruží a nožky i ocas napnou, jako kdyby dostal ránu elektřinou. Hned nato začne živelně běhat a prokluzují mu ťapky. Takhle nějak jsem asi vypadala. Muselo to působit bizarně. Když někdo procházel kolem, najednou uviděl muže na vozíku a divoce tančící osobu, která leze na strom, pak běží k zataženým konvalinkám a zase se mávaje vrací. Kuba tančil hlavou. Na manžela, i když někdy chybuje jako my všichni, jsem hrdá. I v době koronáče drží „suchej měsíc“, a tak mezi stromy popíjel nealko. Mně stačilo jedno pivo a měla jsem ji jak z praku. Dlouho jsem nepila.

Prosím o opravu přechodníku, děkuji.

Milli

20. 4. 2020

Od soboty jsem nebyla v kontaktu s nikým z rodiny.

Je to, jako kdyby vám po metalové písničce naskočila Beethovenova čtrnáctá sonáta.

Terez

20. 4. 2020

Dneska jsem spala konečně celou noc. Možné je to tím, že mě včera potěšilo, když mi napsala nějaká modelingová agentura, jestli se zajímám o modeling a ať popřípadě zašlu věk a výšku. Říkala jsem si, že můžou být rádi, že mě nevidí, jak vypadám ve skutečnosti.Jo, fotit se umím, ale chůzi po mole s mýma krátkýma nohama vidět nechtěj.

Gabriela

20.4. 2020

Došla jsem k závěru, že vidím lidi, kteří tam vůbec nejsou.

Charlota

20. 4. 2020

Nic zásadního se nedělo, vlastně jsem ani nebyla venku. Yoga, pilates, DTT, DVU, zpěv, francouzština.

Em

20. 4. 2020

Protože, jsem tento týden nedělala nic moc zajímavého, tak vám popíšu situaci u nás v ČR.
Česko má 6657 potvrzených případů, 1235 uzdravených a bohužel 181 mrtvých. V Česku se situace obrací k lepšímu. Doufejme, že už to nebude dlouho trvat.

Adriana

19. 4. 2020

Protože celý den pršelo, rozhodla jsem se, že něco upeču. Vyhrál perník. Vypadá zvláštně, ale prý chutná dobře. Také jsem našla našemu pejskovi 3 klíšťata, která nebyla zakouslá, ale 3 zakouslá. Neodvážila jsem se je pokusit vyndat, musel to udělat taťka.

PampEliška

19. 4. 2020

Všude, ale naprosto všude jsou lidi.
Šla jsem na procházku, abych si pročistila hlavu a abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Jenže místo vzduchu jsem vdýchávala roušku, protože všude kolem byli lidi. Tady u nás nikdy nebylo tak rušno jako teď. Hrozně mě to štvalo, tak jsem šla domů.

Em

19. 4. 2020

Včera jsem byla zase ráno na louce a nezapomněla jsem si vzít roušku. Úspěch! Myslela jsem na to, jak je to vlastně všechno prosté. Být šťastný, netrápit se. Abych to ještě podpořila, šla jsem hledat čtyřlístky. Úspěch! Našla jsem čtyři. Hodně čtyřlístků, hodně štěstí. Sluníčko hřálo a stromy tišily. KLID. Kam se to tak rychlé podělo? Že by aprílová nálada? Moc tomu nerozumím. Nerozumím sobě a svým emocím. Doma jsem byla pěkně protivná, třeba se za to dokážu jednou omluvit... Rozhodla jsem se se svou špatnou náladou bojovat, být nešťastný je nevděčné. Připadám si jako houba, nasávám špatné i dobré, nic nefiltruji. Jednou ten filtr v sobě však objevím. Věřím tomu. Poté, co se mi prostřídaly snad všechny nálady, jsem se vydala zase na louku. Bylo to strašně krasné. Vysoká tráva, západ slunce, Bohuslav Martinů a já. Hopskala jsem tam pěknou dobu. Čistá dětská radost. Přišla jsem domu. Obrovský černý pavouk na zemi v kuchyni, toho jsem přinesla na sobě z louky. Několika hodinová akce lovu pavouka tím právě začala. Úspěšně! Myslet jen na to hezké, louka a já. Žádný pavouk tam se mnou nebyl. Usínám a přemýšlím, jestli si příště to válení v trávě nerozmyslím. Je mi fajn.

Leona

18. 4. 2020

Den ?? v karanténě.

Odstěhovala jsem se.

No, tahle...odstěhovala jsem se do jiného pokoje v jiném patře, ve stejném domě. Moje produktivita stoupá.

Terez

18.4. 2020

Opět na chalupě. Opět dobré jídlo. Opět krásné počasí.

PS: Měla jsem rozhovor s ovečkama. Myslím, že si rozumíme.

PampEliška

18. 4. 2020

Ona tam stála?
Já ji přes roušku skoro ani nepoznala.
Jen tak z ničeho nic se tu zjevila.
Objali jsme se a potom ještě asi pětkrát.
Chvilku jsme si povídali a drželi se u toho za ruce.
Když Tess odcházela, byla jsem šťastná.
Moc jsem to potřebovala.
Už chci zpět do školy.

Em

17. 4. 2020

5:25 jak silná je tvá vůle? 5:26 jak silná je tvá vůle? 5:27 proč se musíš ptát, jak silná je tvá vůle? 5:50 východ slunce, těšíš se. Na vůli nemyslíš. Jdeš ty a pes. Louka. Sakra! Rouška. Běžíš. Sport = žádná rouška. 6:30 víš, co máš dělat. 9:30 víš, co musíš dělat. Jak silná je tvá vůle? 11:00 stačí 70%! Najdi 100, pak 0 pak 50 a pak 70. Dlouhý proces. 12:00 našla jsi 0 13:00 úkol do Čj, očividně tak 15 14:00 čtu deník 14:30 jak silná, je tvá vůle? Jdeš si číst. Aktivní odpočinek. Labyrint pohybu. Labyrint v hlavě. Slyšíš písničku. Zpíváš si písničku. Jaká to je? 17:13 šok. Usla jsi? Jo! Pasivní odpočinek... 18:27 ségra se ti směje. Jseš k smíchu. 19:04 druhá ségra se směje s tebou 20:00 jak silná je tvá vůle? Palačinky na večeři... 21:29 nikdo nevyvenčil psa! Ty jsi nevyvenčila psa! 21:44 strašíš sebe i psa 22:15 píšeš deník, celý den jsi spala. 22:20 nastavíš budík. Jak silná je tvá vůle? 22:30 budeš spát a nebudeš myslet, co musíš dohonit zítra. Kolik má člověk vůle? Nejseš to ty, jsem to já a vím přesně, kolik mám teď vůle. Dobrou noc!

Leona

17. 4. 2020

Každý den musím vymyslet, co udělám nám s bráchou k obědu. Moje vaření je na tom ale špatně, a tak se jídla dost opakují. Dnes jsem ale vymyslela, že udělám rizoto (to ještě zvládám). ALE! Nemám dobrý odhad a udělala jsem toho rizota docela hodně. Takže ho budeme jíst asi ještě další 3 dny.

PS: Naštěstí chutná dobře.

PampEliška

17. 4. 2020

Dnes jsem měla k snídani chocolate chip cokies. Sice jsem si spálila prst o rozpečenou čokoládu, ale stálo to za to. Dále jsme měli turnaj v kámen, nůžky, papír, pistol, blesk, ďábel, drak, voda, vzduch, houbička, vlk, strom, člověk, had a oheň. Ano, tato hra existuje. Je to jako kámen, nůžky, papír, tapír, spock. Akorát trochu složitější. Celkem mě překvapilo, že strom přebije vlka, vlk sežere houbičku a houbička nějakým zvláštním způsobem zastaví blesk.

Tess

17. 4. 2020

Lidi v Brně chodí bez roušek. Je to neskutečné.

Mirek

17. 4. 2020

Stalo se toho hodně. Před více než dvěma týdny přijela. Pod peřinou je zase o něco tepleji, ve sprše méně místa, v Dobble menší šance na výhru a všechny zadání do školy jako by existovaly jenom pro učitele. Minulou neděli jsme byli na výletě na Pálavě, ještě mám spálený krk a část obličeje, která nebyla schovaná pod rouškou. Byli jsme se podívat i ve skalách, špuntovi se moc líbil Špunt, kámen seklý v soutězce u Martinky. Já vzpomínala na to, co jsem vylezla. Už je to dávno. Pálava je teď CHKO a na jaře se tam nesmí lézt kvůli hnízdění ptáčků ve skalních dutinách. Cinkání karabin začíná znít až na podzim. To je aspoň dost vína a burčáku. Jednou na podzim se tam potkali moji rodiče. Táta dělával kamarádům lezačky, odřezával špunty z kopaček a podrážel je gumou. Komunismus. Vzpomínám, jak mi kamarádi vykládali, že když u nás bolševik padnul, sebrali se, jak to šlo, a vyrazili do Arca. Někteří lezci, když viděli, s čím lezou, jim dávali svůj starší lezecký materiál. Kamarád tak dostal svoje první lezačky, myslím opravdové lezačky. Větve se dnes hodně chvějí. Fouká. Jednou za čas padne malá sprcha deště. Dnes lidé pro víno nechodí. Zajímalo by mě, jestli jinde chodí, třeba to někdo vypozoruje a napíše do svého deníku. Víno už občas střídá pivo, to mi ještě víc připomíná, jak mi už chybí jít ven. Láhev není točený. Jeden den jsem ale nepila! Byla jsem na to tak pyšná, že jsem si další večer nalila sklenku červeného. Ráno jsem měla kocovinu. Myslím, že zůstanu u poctivé pravidelnosti.

Karolína

17. 4. 2020

Kreslili jste někdy smajlíka :) a poté ho vygumovali a nakreslili znovu, protože se vám nelíbil nebo nebyl nakreslený tím správným tahem dovrcholení roztomilosti, nýbrž ironie?

Tytánia

17. 4. 2020

Pátek = nultá hodina. Vylezu z postele, v pyžamu si zacvičím jógu a zase se do ní vrátím. Ranní káva volá.

Véva

16. 4. 2020

Dnes jsem spálila dvě věci. Sebe a topinky. Lepší už to ani nemůže být.

PampEliška

16. 4. 2020

Nepovedený koláč, psaní deníku, zapíjení prášků, voda s citronem. Amen.

Tytánia

15. 4. 2020

Dnes se mi narodila neteř Julie (ve 21.05). Píšu to sem, abyste mohli závidět. Za měsíc se mi narodí ještě synovec. Nebojte. Zase napíšu.

PG

15. 4. 2020

Další den. Další přemýšlecí otázka. Zase od stejné kamarádky.
,,Je vesmír nekonečný?“

PS: Tyto otázky mi hlava nebere, asi nikdy nenajdu odpověď.

PampEliška

15. 4. 2020

Teď jsem s mamkou dokoukala Mamma Miu. Jo, už mi to fakt chybí. Chybí mi sál na Duncanu a taky mi chybí energie, kterou vždy cítím, když nám hrají naši skvělí korepetitoři. Na konci jsem se rozbrečela. Nevím proč, prostě mě to dojalo. Dojalo mě to, jak tam všichni svobodně tančí a zpívají. Tančit v muzikále byl vždycky můj sen. Zítra se měl vyplnit, ale hold mi teď corona moc nepřeje.

Gabriela

14. 4. 2020

Dnes jsem se probudila do úplně zasněžené krajiny. Byla jsem dost zmatená. Zvykla jsem si, že mě každé ráno vzbudí světlo od sluníčka a já si vyjdu se psem na procházku, abychom si slunce takhle po ránu užili. A teď jsem zase měla jít vyndavat zimní bundy a rukavice?

Lulu

14. 4. 2020

36. den mezi Benjaminem Clementinem a Nickem Cavem.

Tito pro mě významní autoři mě provází celým dnem. Díky nim je mi skvěle, nebojím se, jsem jak nespoutaná. Co hudba vše dokáže, mě stále překvapuje. Ty hlasy, beaty, ladný zvuk, který vypouští nástroje, ty emoce autorů…
Mám chviličku, šup šup sluchátka na uši a zmáčknout tlačítko play. Tóny a hlasy do mě magicky prostupují a já je vypouštím pohyby, ať jakýmikoli. Jsou tyto pohyby vůbec správné, jsou dovoleny?
Mám talentovaného kamaráda, kterému opravdu karanténa svědčí. Tvoří hudbu, co to jde, a já se hýbu, co to jde!
Uvědomuji si, na kolik věcech a činností jsem závislá. Až mě to děsí, ale možná právě toto mě drží.Každý den před spaním nahlas čtu. Nahlas pro Viktorku milá slova. ,,Pohádky pro malé Buddhy“,,,Důvěřuj životu“, ,,Dalajláma“, ,,Ženy, které jedí ve svitu Luny“.
Začínám u sebe, léčím se… ,,Pocit trvá pár milisekund, emoce pár sekund, rozum a hlava se toho pak ujme a rozvíjí to. Můžeš se v tom hrabat nebo příjemně pobývat několik dní.“

PS: Sousedům jsme darovali pár plechovek!

Wiktorie

14. 4. 2020

Dnes jsem celý den přemýšlela nad otázkou, na kterou se mě pořád ptala moje kamarádka:
,,Co je NIC ?“

PS: Nad odpovědí stále přemýšlím.

PampEliška

Klikněte tady a upravte tento text...

14. 4. 2020

Jedna ze čtyř hodin mého dnešního spánku byla zrovna mojí hodinou Jógy. A c h j o.
Také jsem zapomněla zmínit, že jsem si udělala ofinu. Nevím, co si o tom myslet.

Terez

14. 4. 2020

Jsem celkem ráda, že je karanténa. Protože kdybych si někde v metru třeba zlomila nohu, bylo by na nic vysvětlovat lidem, že kontakt AMOS je moje mamka. Začalo to mým bráchou. Dříve jsem tam měla je Evžen, ale minulý týden jsem přidala i příjmení Oněgin. Následoval táta a jeho jméno v kontaktech. IGOR. Už jen čekám na ségru. Sice ještě nemá telefon, ale já už jméno mám. Umyl Emyčka nebo Emil? Ještě se nemůžu rozhodnout. 

Tess

14. 4. 2020

Venku je hnusně a sněží. Moc nechápu aprílové počasí.

Charlota

14. 4. 2020

Zjistila jsem, proč světlušky svítí.

Julie

13. 4. 2020

Protože jsem dnes neměla nic moc na práci, rozhodla jsem se, že půjdu na dlouhou procházku. Vybrala jsem si trasu, která vedla takovou lesní cestou. Tu cestu znám moc dobře, nebo spíš jsem znala. Jako malá jsem tam byla pořád. Tak jsem tedy vyšla, měla jsem v plánu být venku nejdýl dvě hodiny. Asi v půlce cesty jsem viděla odbočku a zajímalo mě, kam vede, tak jsem tam zabočila. Samozřejmě jsem se ztratila. Netušila jsem, kde se nacházím, mobil jsem si nevzala a do toho všeho začalo pršet a já jsem na sobě měla jen mikinu a moje boty taky nebyly nic moc do deště. Nakonec jsem se odtamtud nějak vymotala zpět na cestu domů, ale moje procházka trvala místo dvou hodin asi čtyři.

Lulu

13. 4. 2020

35. den mezi srázem a stromem.

Celé dny venku se psy nebo sama v přírodě. Chci žít jen tím. Štěstím, přírodou, city, pohyby a přírodou. A čokoládou!
Mám strach z tance, z tvorby, ze sebe…To nechci! Tento půlroční pocit musí zmizet!

Na stromě - vítr ve vlasech, slunce v očích a kouř z projíždící motorky v nose. Kroužila okolo mě jakoby si mě chtěla namluvit. Příběh či realita?
U srázu - dívání dolů přináší spoustu vjemů, emocí, pocitů, zážitků, příběhů, obrazů…
Ejhle, energie a chuť k tanci se dostavila. Tančím jak pošinutá nějakým kouzlem…
Krásný to den! Zakončený prvním letošním grilováním. Připravili se na mně, batáty a hummus! Lidé jsou dar…

PS: Byla jsem svědkem sestřiného legendárního sportovního výkonu za odbíhajícím psem.

Wiktorie

13. 4. 2020

Dnes jsme s babičkou a bráchou jeli zase na chalupu. Kdyby jsme si neupletli pomlázku a neupekli mazanec, nevěděla bych, že jsou Velikonoce. Upletla jsem si tam věneček z pampelišek, který jsem tam potom zapomněla. Museli jsme odjet dříve kvůli dešti, ale já jsem za ten déšť ráda, protože tam skoro nikdy neprší a už to bylo potřeba. Večer mě taťka s bráchou vyšlehali a dost to bolelo. Byly to zvláštní Velikonoce.

PampEliška

13. 4. 2020

Velikonoce zněly písničkou Adama Vojtěcha z roku 2009 a rodinnými hádkami. Asi udělám remix.

Terez

13. 4. 2020

Včera jsem upletl pomlázku, ale když jsem se na ni ve finále podíval, došlo mi, že jsem ji popletl.
Večer potom v televizi běžela pohádka a hrozně mě znervóznilo, že čerti byli kladnými hrdiny. Neměli by být zlí? Děti se dnes asi více bojí daní, což mě mrzí, protože stát by měl být přítel (a protože peníze)... Zkrátka mi došlo, že teď máme výjimečně jasně daného nepřítele, kterým je virus. Jindy si dosazujeme sousedy, učitele, cizince, aniž bychom byli v právu. Potřebují lidé nepřítele???
Já myslím, že samotná existence slunce, stromů a čokolády by měla zajistit spokojenou společnost. Doufám, že si přes prázdniny všichni užili slunce a že si udělali zásoby sladkostí (ideálně schovaných ve stinném stromoví). Já jsem zatím v klidu...
Ale až mi dojde čokoláda a bude hnusně, tak si mě nepřejte! Holomci!

Martin

13. 4. 2020

Měli k nám přijít koledníci jako každý rok. Nikdo nepřišel, protože karanténa. Vypravili jsme se v plném počtu na Prahu.
Haha, jsem vás dostala. Samozřejmě na vrcholek Brd, který se nazývá Praha.
Zastihla nás bouřka, ale žijeme.

Charlota

12. 4. 2020

Nevěřil jsem, že se to ještě někdy stane, ale: začal jsem zase poslouchat Mňágu. V sobotu jsem v Českém rozhlase viděl celý koncert ze zkušebny Petra Fialy. A bavilo mě to. Co bude za další měsíc? Nechám si narůst dlouhé vlasy?

PG

12.4. 2020

Poslední dny se večer koukám s rodinou na videa z mého dětství. Vždy se u toho hodně nasmějeme. Zjistila jsem, že jsem měla pořád energii, pořád jsem tancovala, zpívala, tvořila, dělala blbosti a smála se. Když na to tak koukám, měla jsem nádherné dětství. Je skvělé, že se na to můžu podívat zpětně.

PampEliška

12. 4. 2020

34. den mezi prokrastinací a nostalgií.

Jsem ještě více citlivá než normálně. A teď čím to je…Můžou za to hormony, situace, jiné nastavení v hlavě…
Jsme na chatě a já vzpomínám. Vzpomínám, jak tady, přesně na tom samém místě seděla babička a děda. Jak jsem tady, tady na tom místě jedla babičky rybízový koláč, jak jsme tady zavařovaly marmelády a jak mi tady děda řekl, že je na mě pyšný a že mě má rád. Vidím i jejich negativní stavy. Bezradnost, nemoc, omámení, slabost… I sebe, jak jsem byla malá kudrnatá bezstarostná holčička. Řídila jsem se jen srdcem. Musím to vrátit, i teď se to po mně chce!

,,Co vypustíš do Vesmíru se ti dvakrát vrátí!“
,,Když něco chceš, bojuj a miluj!“
Asi tak…Budu!

PS: Jsem hnědá s červeným nosem!

Wiktorie

11. 4. 2020

Dnes zemřel jeden náš kamarád, nic příjemného.

Adelajda

11. 4. 2020

Sobota, klidný víkend. V sobotu u nás v Opavě bylo asi 22 stupňů, tak jsem neváhala a šla se na celý den opalovat k bazénu. Taky jsme postavili novou sprchu k bazénu a večer grilovali. Tyhle klidné dny mi chyběly.

Adriana

11. 4. 2020

Protože dny strávené na chalupě patří mezi mé oblíbené, jeli jsme tam i dnes. Dopoledne jsme šli trhat kopřivy na nádivku, ale i když jsme měli rukavice, hned jsme se spálili. Odpoledne za námi přijeli taťka s mamkou a Maxíkem (náš pejsek). Zahráli jsme si badminton a opekli si buřty. Celý den jsme se pořád smáli. Byl to skvělý den.

PampEliška

11. 4. 2020

Nic neobvyklého se nedělo. Až na to, že moje ukecaná rodina se rozhodla, že si dáme 20 minut ticho. Bylo hezky, takže jsme všichni seděli na zahradě, alespoň 20 metrů od sebe. Připadala jsem si divně, teda já se ke slovu doma moc nedostanu, ale bylo divné, že nikdo nemluví.

Charlota

10. 4. 2020

Chtěla jsem uvařit první těstoviny, které mi vyjely na internetu. Těstoviny s tuňákem. Tuňáka jsme neměli. Takže těstoviny s tuňákem bez tuňáka byly také fajn.

Adéla

10. 4. 2020

Můj deníčku! Ne, to je pitomost... už si píšu pivní (skoro)deníček a ten by určitě žárlil. Možná by natruc zapomněl všechny ty zápisky a hodnocení za celé ty roky - a že jich tam je už přes tři tisíce. Je totiž elektronický a tak na mě varovně zdvihá prst. Zatím je to ukazováček. Ty ty ty, zlotřilá vráno, dej si pozor, nebo ti změním přihlašovací údaje a seš v pytli jak známý továrník aj s těmi jeho cvičkami! Musím sekat latinu a hezky ho krmit alespoň jednou denně nějakým novým úlovkem. Jenže teď přišla bída na kozáky a deníček strádá. Ale není to zase tak zlé, to ten kozák na tom byl mnohem hůř... "Odjel kozák k Moskovanům, tam žalostně zhynul, se svou milou Ukrajinou na věky se minul" (praví klasik).
Teď mě napadá, že tuhle jsme ještě na lidovkách neměli, musím někde najít meĺodii. Nebo raději ne, ještě by z toho někdo udělal politický skandál, stačí ten Koněvův pomník a zákaz pouličního prodeje pirožků na Příkopech. Ještě si pamatuju ten mastný papír, na němž byl piroh položen, následně v něm třímán a posléze z něj sežrán. Krásná to studentská léta a nejen pirožky, ale i dvacet deka vlašáku a deset sekačky, když se zadařilo, tak i dršťkovou polívku, akorát si to musel člověk ohlídat před vágusy, když si šel pro pití. To platilo zejména v legendární Koruně na václavskym Václaváku, kde bývalo vždycky moc člověků a když je někde moc člověků, tak to většinou nedopadne dobře, v Číně by mohli vyprávět... a jsme zase u toho nešťastného pivního deníčku, jehož budu muset jít utěšit hned, jak tohle dopíšu. Mám totiž dalších asi dvě stě záznamů z dob, kdy jsem si je psal do papírového zápisníku :-).
Dobrou noc.

Vrána

10. 4. 2020

Vzhledem k vyhlášení nouzového stavu jsme byli nuceni přistoupit k patřičným opatřením, jako je pořízení domácí pípy se sudem plzně. Věřím, že tohoto kroku nebudeme nikdy litovat, poněvadž letošní dovolenou budeme trávit doma na zahradě. :D Dále jsme opíkali a užívali jarního počasí.

Adelajda

10. 4. 2020

Dnes jsme s bráchou a babičkou vyrazili na chalupu. Hráli jsme soft tenis, šli na procházku, vyráběli, jedli, smáli se a zpívali. Miluju naší chalupu, je tam nádherně a připomíná mi to moje dětství.

PampEliška

10.4.2020

Zdraví
Jsem vděčná za každou chvíli, kdy jsem zdravá, kdy moji blízcí jsou zdraví. Díky za to...

Milli

10. 4. 2020

Úterý, dostali jsme za úkol od Milli, že máme jít relaxovat. Páni, bylo to fakt skvělý na všechno chvíli zapomenout. Relaxace byla příjemná, cítit hřející slunce na své kůži a poslouchat hudbu přírody.

Adriana

9. 4. 2020

Měsíc. Kvůli tomu blbému úplňku jsem nemohla spát. A tak jsem si pozdě večer vyzkoušela všechny kalhoty, které vlastním. Jen tak. Dobrovolně. Očividně mi chybí dívat se na lidi v kalhotách.

Tess

9. 4. 2020

Skoro celý den jsem proležela na zahradě s knížkou, hudbou, smíchem a jídlem. A večer nesměl chybět plank. Celkem vydařený den, až na to,že mě posral pták.

PampEliška

9. 4. 2020

Dokoupila jsem si avokáda. U popelnice pod naším domem jsem našla odloženou kytku, tak jsem se rozhodla, že ji adoptuju. Stále se všemu směju.

Terez

9. 4. 2020

KONEČNĚ VOLNOO!!
Dnes jsem se rozhodla udělat generální úklid mého pokoje. Pustila jsem si hudbu a už jsem jela. 

Adelajda

9.4.2020

Volno?
Konečně mám chvíli volna. Po měsíci doma. Uplynulé dny utekly rychle, protože bylo pořád co dělat. Naivně jsem si myslela, že si odpočinu. Ale naštěstí mě práce se studenty baví, a po nějaké době jsem se dostala zase k šití. Skoro každý den jsem alespoň chvíli šila roušky. Někdy i několik hodin v kuse. I když jsem doma, jsem šťastná. Nebo právě proto?

Dojetí
Včerejší zpráva mě ale vzala. Jedna veselá "holka" v mém věku, se kterou jsem chodila do školky, zemřela po dlouholetém boji s rakovinou. Měla čtyři děti a ty teď zůstaly samy s tátou. Nevídaly jsme se, ale psaly jsme si poslední měsíce docela často. Plánovaly jsme setkání a... to už se neuskutečnilo. Něco zvláštního nás spojovalo, něco, co se událo kdysi v dětství... Aniž jsme to tehdy tušily. Psala si veřejný deník 3raci na Facebooku. Upřímně? Občas jsem nevěděla, co jí napsat, i když jsem mluvila už s několika lidmi s rakovinou. Dokonce na ní zemřel můj první přítel. Nakonec jsem ale zjistila, že i s ní se dá mluvit a psát úplně normálně, čím otevřeněji, tím líp. Brečela jsem. Ne neštěstím, ale pochopením, dojetím a soucítěním s jejím okolím i s ní. Posílám ty nejlepší myšlenky a vím, že se jí ulevilo. Má bolesti za sebou. Jen pořád přemýšlím, že jsem jí a dětem chtěla nějak pomoct, nabízela jsem, ale nebylo jak. To je jedna z nejsmutnějších věcí v životě. Když chcete pomoct, ale nemůžete, protože druhý člověk má osud, na který vy nedosáhnete. Tak to ale v životě je, a je třeba se s tím smířit.

Rodina
Její odchod mi zase připomněl smrt a tu nemoc, na kterou už několik mých blízkých zemřelo. Myslím na tatíka a jeho odchod. Možná to zní zvláštně, ale jsem šťastná, že zemřel v době, kdy nebyla karanténa. Mohla jsem být s ním a doprovodit ho na druhou stranu. Myslím na babičku, která před dvaceti lety zemřela a mohla jsem jí pomoct a rozloučit se s ní. A tak pořád šiju. Někdo si myslí, že jsou roušky k ničemu. Mě je to jedno. Šiju na starém stroji Veritas po babičce, která mě to naučila, když jsem byla malá. Tehdy jsem neměla trpělivost, učila mě to. Vyprávěla mi o válce a mě už to lezlo krkem. Někdy už toho bylo moc. A až dneska jí chápu a tak ráda bych si nahrála její vyprávění.

Opravená mašina
Po desetihodinovém intenzivním šití se mi před týdnem rozbil stroj a bylo mi jedno, že jsem zaplatila 2000,-, aby ho pan opravář Brož opravil. Za 3000,- jsem mohla koupit nový stroj, ale nechci. Chci uchovat památku po babičce. Šikovný pán vyměnil motorek a mašina šije jako za mlada. Babička říkala svému stroji mašina. A pan Brož? To byl netradiční opravář. Starší muž přifrčel v motorkářské kůži na úplně jiné mašině a za dva dny jsem mohla šít dál. Mimochodem zná Duncan, bydlí a opravuje naproti přes řeku.

Když šiju
Jde to těžko popsat. Když šiju, cítím vnitřní klid a sílu, odvahu a důvěru, že se dá všechno překonat. Jakoby mi babička tu sílu předávala. Podobný pocit mám v přírodě, když se jdu projít mezi stromy, vnímám vůni lesa, krásu nebe a světlo na nových čerstvých listech.

Smysl
Mluvíme nebo si píšeme se studenty, vnímám silně, jak se cítí a snažím se jim tohle období alespoň trochu ulehčit. Vůbec nevím, jestli to vnímají, ale někteří snad ano. Dává mi to smysl, stejně jako šití nebo tvorba, která ale čeká na svůj správný čas.

Vděčnost
A jak jsem ten měsíc zvládla? Úplně normálně. Není mi sice osmdesát, ale v životě jsem zažila leccos. Před lety jsem rok a půl v podstatě až na výjimky ležela doma, takže mě na zákazu vycházení a veřejných akcí nic moc nepřekvapuje. Jsem vděčná. Poslední roky jsem hodně ráda za všechno, co mám. Ale teď si to uvědomuju ještě víc. Jsem vděčná za jídlo, čistou vodu, milujícího a milovaného muže, za to, že s rodinou máme lepší, hezké vztahy, že mám mamku a bráchy, Kubovu rodinu, máme kde bydlet, máme domov. Domov je pro mě důležitý. Proto jsem tu ráda, i když to vždycky není jednoduchý. Za ten uplynulý měsíc, i přes kupu práce, paradoxně víc chodím ven mezi stromy. Čerpám klid, růst, plynulost, důvěru. Víru.

V sobě 
Jsem dost v sobě. Možná to tak někdy nevypadá, ale jsem v podstatě introvert, a tak si samotu a bytí doma užívám. Nechce se mi ani mluvit, ani zpívat, přijímám to a je mi dobře. Mezi prací a šitím si užívám klid.

Veřejné akce
Koncerty v Kanadě (v dubnu) a v Americe (v květnu) mi sice zrušili, ale nevadí mi to. Nejsem divná? Nechci se rouhat, jsem šťastná za takové příležitosti. Ale věřím, že jestli tam mám jet, tak nové termíny budou. Stihla jsem složit čtyři nové písně, to je dobře. Zrušili mi i výstavu v Prácheňském muzeu v Písku v květnu. Navrhli ale posunutí termínu na příští rok, což je fajn. Mám dost času na další tisk grafiky.

Klid
Má to všechno několik výhod. Nejsem ve stresu. Až došiju látky, můžu se v klidu připravit na nahrávání dalšího alba, které jsem pořád odsouvala kvůli nabídkám hraní v Torontu a Washingtonu. Nemám strach, že všechno najednou nestihnu. Můžu se věnovat učení a studentům. Mám víc času na dokončení dalších svých studií. Můžu vysadit a odpočinout si. Můžu jen tak jít na procházku. Můžu trávit čas s tím, koho mám ráda. Můžu ležet, dýchat, cvičit, hýbat se, vařit, péct, tvořit. Můžu dělat co mě baví. Můžu žít. Žít! Myslím na tatínka, babičku, Jirku, Lenku, Davida, Adélu, ... a mnohé další. Než se ale zase jednou potkáme tam nahoře, můžu a chci žít. Ať je pandemie nebo ne. Je to přece jedno. Bude jak bude, nechci se bát dopředu. Proto zrovna teď odpočívám. Proto jsem teď šťastná.


Milli

8.4. 2020 se nic zásadního nedělo, vlastně jsem celý den byla zavřená v pokoji a učila se. Ani nebyl čas si dojít se psem procházku. Venku jsem byla asi na pět minut a zase jsem si šla sednout do pokoje. Nic moc.

Em

8. 4. 2020

Ani nevíte
Jak moc se těším na prázdniny
Aby se naše hlavy
Zas na chvíli vyprázdnily

Na chvíli zase
Jako člověk žít
A ne jen u compu
Celý den jen hnít

Já už vážně nemůžu
Už mě bolí záda
Za tyhlety prázdniny
Jsem teď vážně ráda 

Magdorka

8.4. 2020

Jsme doma, ale stejně se těšíme na velikonoční prázdniny...
Hody hody doprovody, dejte roušky malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, babička vám ušije nový.

Véva

8. 4. 2020

Dnešní den začal dobrou snídaní, pokračoval malováním vesmíru, spálením ruky při vaření, skvělým obědem a skončil nádhernou procházkou na mé oblíbené místo při západu slunce s rodinou.

PampEliška

7. 4. 2020

Když ticho neexistuje

Pátek. Vyšla jsem do ulic. Čekala jsem prázdnotu a klidnou procházku ulicemi města. Po dlouhé době jsem viděla blázna. Křičel po celém náměstí, že je volný a házel hlavou ze strany na stranu. Tak jsem si sedla na lavičku na druhý konec náměstí a nechala se unášet tichem, které tak všude panovalo. Hlavně v mých uších.
Nakonec to byl docela zajímavý a určitým způsobem i přínosný den.
POTŘEBUJI ČOKOLÁDU!

Tytánia

7. 4. 2020

Dnes byl dost zvláštní den. Hned od rána jsem měla pocit, že nic nestíhám. Takže jsem se snažila udělat úplně všechno strašně rychle. Naštěstí jsme odpoledne měli OKR a půl hodiny jsme relaxovali, takže jsem se konečně zastavila, uklidnila se a potom bylo všechno zase dobré.

Lulu

7. 4. 2020

Dnes u nás hořelo. Díky kouří, který byl všude ve vzduchu a zacláněl slunci, bylo všude oranžové světlo. Jako druhý golden hour za den. Zlepšilo mi to náladu.

Julie

7. 4. 2020

Díky spánkovému deficitu se teď všemu směju. Taky jsem spotřebovala svoji zásobu avokád. Život je HOŘKOSLADKÝ.

Terez

7. 4. 2020

Dnes jsem se zabývala problematikou andulek a jejich majitelů, kteří jsou často nezodpovědní, co se týče jejich domácích mazlíčků. Moje pátrání začalo, když se andulka od M opakovaně zúčastnila našeho hovoru. Tak jsem M napsala svůj názor na jeho andulku. Dnes se to stalo znovu. Napsala jsem M a jeho odpověď mě velice překvapila. Nebyla to jeho andulka. Byla to nejspíš andulka paní M. Celkem mě znervózňuje, že se mezi námi rozšiřují andulky a obě mají majitele na M.

Tess

7.4.2020

Dnes je úterý. Moc toho nenaspím, protože po nocích dělám to, co nemůžu dělat přes den, když mám online výuku.
To neznamená, že si neudělám někdy pohodu (takzvanej chill, jak tomu často říkám). Pořád dokola jen poslouchám hudbu a přemýšlim, někdy přemýšlim až moc, ale takový jsem byl odjakživa.

Vojta

7. 4. 2020

Chvíli odpočinku, relaxování a vypnutí jsem dnes rozhodně potřebovala. Pustila jsem si své oblíbené písničky a houpala se v síti na zahradě. V tu chvíli mi bylo vážně krásně a cítila jsem velkou úlevu.

PampEliška

7. 4. 2020

Dneska 7.4. 2020 je nakažených 4 828 lidí, testovaných je 91 247, počet zotavených je 127 a 80 lidí koroně podlehlo.
Dnes v našem rozhlase, který nám vždy hlásí nové zprávy, bylo zmíněno, že by se měla otevřít venkovní sportoviště a některé obchody. Myslím, že je ještě trochu brzo. Ne že by se mi v karanténě líbilo, ale radši bych to moc nepodceňovala. Je sice pravda, že se nárůst s příznakem koronaviru zpomalil, ale pořád se nezastavil. Taky jsem slyšela, že by se mělo jít do školy už v květnu, a to s tím, že bychom měli mít 2 metry odstup a roušku. To je teda ještě větší kravina.
Co se týče mého dnešního dne, je zatím podobný jako ty předešlý. Od rána škola a moje oči jsou už teď unavené z počítače, a to jsou teprve 2 hodiny odpoledne. Stihla jsem si o obědové pauze zajet do krámu pro nanuka a to bylo fajn. Také byla dneska fajn hodina DTT a hodina OKR. Dostali jsme totiž čas na relaxaci, která se mi dost hodila. Teď jsem ale zase najela do school moodu a těším se až bude šest večer, abych si mohla odpočinout a pobýt trochu s rodinou a Jírou.

Gabriela

7. 4. 2020

Je mi blbě. Jsem znechucená. Mam ibalgin
a antibiotika. Nesmím nic, ani cítit hřejivé
paprsky slunce na mém těle.

Natálie

3. – 6. 4. 2020

Jsem Plyšák Hugo a nebaví mě rýmovat.
Nebaví mě vlastně vůbec nic. Až teda na jídlo. Jídlo mě baví a víc než kdy jindy. Mamka má pindy.
(rým)

Našeho anduláka jménem Ono jsem přestěhoval do chodby. Rušil. Chudák. Umřela mu andulka Yoko.

Stávám se anonymní složkou naší domácnosti. Stávám se anonymní částí sama sebe. Chodím po domě prosvíceném sluncem. V ruce tu podivnou svítící krabičku, jež mne uvádí právě do oné anonymity. Zajdu si pro toast a mléko a zase zalezu do díry.

Sleduji z okna svoji zakomplexovanou sousedku. Nehorázně mě štve a to jen existuje. Chodí krmit slepice. Ryje na zahrádce. Běhá pro psa, který jí utíká. Má strach. Jde to vidět. Strach je zvláštní. A ta sousedka taky.

Všechno zas není tak černé. Třeba to mlíko zatím ne.
Taky večery a víkendy jsou světlý.
Každý večer máme na zahradě oheň. Překračujeme nařízení a máme z toho radost.

Taky jsem teď často o víkendech se svou kamarádkou Žvejkulinkou. Žvejkulinka je moc fajn. Jíme, oškrabujeme brambory, umýváme okna, vaříme a jíme. Objevily jsme skvělou bílou čokoládu s kokosem. Prodávají ji v Lídlu. Tak ji někdy zkuste.

Taky dny jsou poslední dobou světlý. Až přehnaně světlý. Ale když už nic, tak aspoň ty dny.

Dostávám dopisy, na které neodpovídám. Dneska jsem byl na poště, abych si koupil známky a obálky. Postřeh z pošty je asi takový, že jsem ztratil schopnost rozumně komunikovat s cizími lidmi.

Těším se do kavárny.

Plyšák Hugo

6.4. 2020 mě napadlo, že půjdu na procházku. Rozhodla jsem se, že se dojdu podívat na oppidum. Když jsem vyšla až nahoru a viděla ten kouzelný výhled, pustila jsem si hudbu a začala jsem poprvé v životě tančit na zoraném poli. Byl to asi nejsilnější zážitek za celou karanténu.

Em

6. 4. 2020

Když skončila poslední hodina, měla jsem v plánu dodělat ještě nějaké úkoly, ale když jsem viděla, jak je venku krásně, musela jsem jít alespoň na chvíli na procházku. Během procházky jsem si našla moc hezké místo, kterého jsem si nikdy předtím nevšimla, a nakonec jsem tam byla asi hodinu. Asi tam teď budu muset chodit častěji, protože se tam skvěle přemýšlí a zároveň odpočívá.

Lulu

6. 4. 2020

Dnes byl úplně nádherný západ slunce. Nechtěla jsem, aby skončil, protože se mi líbily ty barvy a dodávalo mi to energii. Baví mě pozorovat každý den, jaká je obloha, jestli je světle, nebo tmavě modrá, jestli jsou mraky a jestli je večer vidět hodně hvězd, nebo málo.

PampEliška

6. 4. 2020

Celej den mám školu,
čekám, kdy z toho pojdu.
Jela jsem si pro zmrzku,
hlavně nezapomenout na masku.
Je nakažených 4 591,
zmrzka je poslední, co jsem dnes jedla.
Je mi špatně z těch zpráv,
budu se snad muset učit znovu smát?
Ještě že mám rodinu svou,
ta vždy potěší duši mou.

Gabriela

5. 4. 2020

Nový inzerát
V karanténě hledá se
Spánkový režim

Audrey

5. 4. 2020

27. den mezi Tibetem a lesy

Neboj se, nemám soukromé letadlo, ani nekouřím trávu...
Tohle období mi toho někdy dává více, než bych si myslela. Aby mi to ještě více nedalo, než vzalo! Zajímám se více o zdraví, jógu, meditaci, tibetské metody a žití jinak. Zapojení tzv. uměleckého všímavého života do všeho...

Zúčastnila jsem se semináře o životním stylu z pohledu tibetské medicíny a o metodě nedjang. Prostě paráda! Den už nemohl být špatný.
Pak dobré jídlo a les. Táta mě seznámil s místem, které má pro mě velký význam a místo v srdci... Čerpáme energii ze slunce, čicháme k poraženým stromům, ležíme na lavičce, dupeme a posloucháme dunící les. Jako hrající, šťastné, zkoumavé dítě. Smůla na rukou, štěstí v životě!

Musím říct, že je to dlouhý a klikatý les.
Táta: "Jsem lehce dezorientovaný."
Já: "Tak si čupneme a budeme volat o pomoc."

PS: Už zase nemám čokoládu!

Viktorie

5.4. 2020

Zpěv ptáků, slunce , čerstvě posekaná tráva
a moje rána. Ležím sama a čekám.
Čekám.... Čekám... a na co...k čemu.
Vím co bude a co mne čeká.

Natálie

5. 4. 2020

S mamkou jsme vyrazily do přírody, myslely jsme, že procházka bude trvat 2 hodiny, ale protáhlo se to na 5 hodin. Seděly jsme na kopci, pozorovaly přírodu, pak jsme vyrazily za nosem a objevily nádherné cesty lesem. Dýchaly čerstvý vzduch, poslouchaly zvuky přírody, povídaly si a smály se. Byl to nádherný den plný sluníčka a radosti.

PampEliška

5. 4. 2020

Dneska 5.4. jsme jeli na výlet na kole za babičkou a dědou. Nejprve se mi moc nechtělo, ale když jsme vyjeli a mně foukal vítr do vlasů a mohla jsem se aspoň na chvíli nadechnout bez roušky (v lese, kde nikdo nebyl), bylo to osvobozující a já se necítila tak spoutaná. U babičky jsme ale museli sedět s rouškou, což bylo velmi divné a dost nepříjemné. Babičku a dědu jsem viděla po dlouhé době a pocit toho, že se jich nemůžu ani dotknout, byl hrozný. I přes všechny ty divné a nepříjemné povinnosti, které máme nařízené od vlády, jsme si odpoledne užili a já jsem měla dobrý pocit, že mám prarodiče v pořádku a taky že jsem ujela 30 km!

Gabriela

5. 4. 2020

Tento týden (29. 3. – 5. 4.) jsem nic moc nedělala. Zkrátka nuda jako v Brně.
Docela často doufám v lepší zítřky a v to, že se konečně vrátím do své malé školičky na Duncan.

Adriana

4. 4. 2020

26. den mezi hlínou a výškou

Ráno jóga a pak opět nečekaná rychlá akce.
Tak prý jedeme na chatu...

V autě předčítám, čas uplývá rychle.
Přijedu a vidím blonďaté rozcuchané vlasy mamky, uzdravující strom. No a pak si kleknu a sbírám medvědí česnek a hrabu se v hlíně.

Jdu ven se psem a spatřím svůj strom. Lezu, lezu, až tam vlezu. Lehnu si a obejmu ho nohama a rukama. Pozice dítěte jinak...
Čas se zastaví, poslouchám ptáky a ozařuji se sluncem.

Vrátím se a cítím napětí a nekomfort. Zpátky na strom!
Uf a je mi lépe. A ještě lépe, když potkám ovce s jehňátkem. Jaro v rozpuku, rodí se svět!

PS: Hale, asi už mi hrabe. Vždyť to vypadá, že to jehňátko má roušku...

Viktorie

4. 4. 2020

Protože s taťkou a bráchou máme rádi Marvel, jednou jsme se rozhodli, že uděláme maraton a budeme se dívat každý víkend. Teď, když máme více času a jsme doma, můžeme se dívat víckrát týdně. Večer jsme se tedy podívali na další film ze série a dali si popcorn. Byl to skvělý večer.

PampEliška

Sobota 4. 4. 2020

Předpověď memeu,
Kuchař i alkoholik,
Za chvíli budu

Audrey

4. 4. 2020

Ta prokrastinace je někdy fakt dobrá. Uklizený pokoj, koupelny, utřený prach, vyluxovaný celý dům, umytá všechna zrcadla.

Adéla

3. 4. 2020

25. den mezi plechovkami a pomněnkami.
Dnešní den, vážně zvláštní...
Po škole jsem šla ven na pole.
A celou dobu jsem sebou házela do trávy.
Chápu? Nechápu. Ale pak mi bylo nějak lépe, možná jsem při nárazech hlavy chvíli nevěděla o světě a o sobě...

Pak přišla domů, udělala jógu a vešla do obýváku a následně na terasu.Terasa plná plechovek a pomněnek.
Uh?
Táta: "Já je kradu těm šmejdům kancelářskejm, který po mně teď chtěj všechno, i vykládat coca colu z náklaďáku."
Já: Dělá ti to dobře?"
Táta: "Moe, takhle se nějak vypořádám s touhle situací."
Já: "A co ty pomněnky?"
Táta: "Máma měla narozeniny!"

Plná terasa coca coly, kterou nikdo nepije, a pomněnek.Život je krásný!

PS: Dnes jsem navázala dlouhý příjemno-vyzývavý pohled s ovcí. Já jí žeru!

Viktorie

3. 4. 2020

Ospalá nálada. Venku je pod mrakem. Skoro celý den jsem proležela v posteli a koukala na filmy. Nevadí mi to. Někdy je potřeba vypnout.

PampEliška

3. 4. 2020

Dneska jsme měli první nultou. Vstávat 5 minut před hodinou je fajn. Čekání na ostatní předměty jsem strávila v posteli. Vlastně potom i ty předměty. Kafe taky nesmělo chybět. Ale už je pátek, takže nás čeká víkend, hurááá! Konečně zase budu mít čas vyrazit s rouškou do ulic.

PS: Mamka mi koupila müsli a keramický tučňák nepřežil hodinu jógy.

Véva

3. 4. 2020

Hodně kafe, mák
Bojovky, třesot, uno
Ve sprše ticho

Audrey

3. 4. 2020

Hrníčkový skóre: 4/10 zásah. Dochází nám hrníčky, maminka začíná mít podezření. Ještě že se z nich pije jen nealko. Lidí s vínem neubývá. Dneska jsem se k nim přidala. Začínám svůj covideník přejmenovávat. Alcovideník. Dneska mi není dobře. Zase se mi rozpadá žaludek na kousky. Nechci sama sebe vidět, ne takovou. A už vůbec ne ostatní. Chtěla bych aspoň na týden do hor. Do hor, kde nikdo neutišuje, nelituje, neptá se. A kde jsem takhle maličká. Chtěla bych na týden zapomenout svůj hlas. Jako když se vzbudíte v prázdném bytě, a až když večer pozdravíte kamarády u stolu v hospodě, dojde vám, že jste dnes svůj hlas ještě neslyšeli, a že mluvit, vám teď přijde hrozně zvláštní. Já chci svůj hlas na chvíli zapomenout. Nechci chvíli slyšet ani ty ostatních. Chci se probudit v tom prázdném bytě. A konečně, po tak dlouhé době, slyšet jen sama sebe. Uvnitř. Jít ven a slyšet to všechno, co slyší člověk, který je potichu. Dneska žádné trapné vtipy. Dneska chci utéct. Sama. A sama tam chvíli zůstat.

Karolína

2. 4. 2020

Dnes jsem šla navštívit babičku s dědou. Když jsem přišla, dusila jsem se rouškou. Stály jsme od sebe s babičkou asi dva metry a ani jsem ji nemohla obejmout. Vypadalo to,  že mezi sebou máme velkou zeď a ani jeden ji nechce přelézt. Se slzama v očích jsem odcházela.

Em

2. 4. 2020

Je čtvrtek 2.4. 2020 počet nakažených je 3 805 lidí, zotavených 67 lidí a 44 lidí coronaviru podlehli. Dneska ráno jsem měla online hodinu až od půl 11, takže jsem si řekla, že si udělám dobrou snídani. Když jsem přišla do kuchyně, nebylo tam žádné pečivo ani šunka, tak jsem musela s Jírou zajet do pekárny pro snídani. Nevadilo mi to, protože jsem aspoň mohla vyjet mezi lidi a zaznamenat,jak se dál vyvíjí situace. Jeli jsme na kole a bylo to strašný, protože přes tu blbou roušku jsem ani neviděla na cestu. Roušky byly všude. Dokonce i v té naší malé pekárně nainstalovali sklo ke kase, a když jsem podávala mé zboží prodavačce, štítila se ho ode mne vzít. Bylo to tak nepříjemné. Vždyť když jsem ještě chodila tady na vesnici do školy, tato paní na mě byla vždy hodná a nikdy bych si nemyslela, že by se mě mohla někdy štítit. Ať už tento strach pomine. Prosím! Měla jsem školu jen do půl čtvrté. Dala jsem si rychlou sváču a šla jsem s Jírou cvičit. Po cvičení jsem se osprchovala a najedla se. Večer jsem stříhala taťku, aby byl do práce upravený.Trochu se o něj bojím, ale do práce prostě musí. Dneska jsem se ani nekoukala na televizi, měla bych jen špatnou náladu, kdybych se dozvěděla, jaký hrůzy se zase dějí. Nechci se zbytečně stresovat,hlavně se nechci bát.

Gabriela

2. 4. 2020

Dnes se mi povedl popcorn. Fakt dobře. Zbyla asi jen čtyři semínka. Tomuhle říkám úspěch.

Adéla

2. 4. 2020

Dneska vyšla informace, že se nebude na Velikonoce chodit, kvůli přenosu korony. Upřímně mi to nevadí, nemám je ráda. To budou první klidný Velikonoce.

Adelajda

2. 4. 2020

Ostříhala jsem se do hola. Ano..... ostříhala jsem se do hola. Taky jsem si dnes v diáři přejmenovala klauzury na Corozury, ale ještě uvažuji, že to budou spíš Covidzury. Z pohledu maturanta nevím, jestli se tomu chci smát, nebo se mi z toho chce brečet. Chybí mi Duncan. To je vše, co jsem chtěla říct. Mějte se krásně. Dělejte úkoly.

Štěpa

2. 4. 2020

Co se stalo? Dnes ráno jsem se vzbudila už o půl šesté a tím jsem získala oproti normálu půl hodiny k dobru. Bomba! Dala jsem si čaj a četla knížku a pak snídani a procházka s pejskem jo a ještě ledová sprcha. Brrr. Zjistila jsem, že takto nabouchané ráno je pro mě skoro jediná cesta k dobrému a produktivnímu dni. Mám z toho radost, začíná se mi dařit. Co se ale stalo? Teď sedím a nejsem schopna nic udělat, že by únava? Ne! Nejsem unavená. Možná smutek, možná jenom lenost. Nemůžu to pojmenovat. Měla bych něco dělat a nebo si připustit, že dneska už nic neudělám a jít odpočívat. Ten stav mezi tím mi nic nepřináší, přesto v něm jsem už pěknou dobu. Achjo. Co se stane? Budu z toho mít depky. Ne! Co se stane? Něco se určitě stane. Víte co? Co se stane se stane, ale já dneska už nic nedělám.

Leona

2. 4. 2020

Zavřu oči a přemýšlím. O tom, co napíšu? Ne. O tom, co žiju. Dny plné samoty, stresu, úkolů, jídla, odpočinku, skype hovorů, prokrastinace... Dny, které nám nechávají zprávu. Najednou nám chybí svoboda, pohyb, příroda, cestování, zážitky, školní systém, obědy, korepetice, lidi... Ty davy lidí, které jsme potkávali denně v metru, tramvaji, škole a Penny. Denně nám svítí obličeje od obrazovek a v uších zní vyzvánění Skype hovoru. Ale víte co?
Jednu skvělou věc nás to naučilo. Společnou pomoc, spolupráci, komunikaci. I když nemusíme, jsme v kontaktu každý den od rána do večera.
Asi si opravdu chybíme. Ale spolu to zvládneme!

PS: K snídani jsem měla bílý jogurt. A došlo mi müsli...

Véva

2. 4. 2020

Devátý den. Už je to devátý den, co jsme si s taťkou a bráchou řekli, že budeme každý den dělat plank. Nejdříve 3 x 45 sekund a potom budeme zvyšovat. Cítím se fajn a čím déle ho dělám, tím si připadám silnější. Dříve jsem plank nenáviděla, teď už to není tak hrozné a pomalu tomu přicházím na chuť. Ne, že bych ho milovala, ale už mi tak nevadí. Můj taťka vyučuje karate, já jsem na něj začala chodit v 7 letech a miluju ho. Naučilo mě strašně moc věcí a hlavně bojovnost, odhodlanost, radost, úctu a nevzdávat se. Začalo se mi po něm moc stýskat, a proto jsme se rozhodli cvičit doma. Stojí za to se překonat, protože pocit, který se potom dostaví, je neuvěřitelný.

PampEliška

2. 4. 2020

Dnes jsem jela k zubaři. Ne, že bych se někdy k nějakýmu doktoru těšila, ale dneska to byla příležitost, zase po nějaké době ze sebe udělat člověka (teda v rámci možností). Bylo to docela zajímavé, vidět všechny ty ulice, ve kterých se normálně nejde pomalu ani nadechnout, jak jsou přeplněné, a dnes jsem tam potkala sotva tři lidi. A také jsem si uvědomila, že takhle musím někam vyjít častěji. Ta karanténa na mě opravdu nemá dobrý vliv a už to se mnou začíná být dost špatné. Dnes jsem se snažila vydolovat lístek na parkování z automatu. Asi po deseti minutách, co kolem mě procházeli lidé a házeli na mě zvláštní pohledy, jsem zjistila, že je na automatu obrovská cedule, na které stojí „automat mimo provoz“.

Lulu

2. 4. 2020

Už jsem na tom tak sociálně špatně, že jsem začala natáčet na youtube!

Miluška

2. 4. 2020

Ano je to pravda. Máme s holkama svůj youtube kanál a natáčíme velmi zajímavé karanténní vlogy. Ještě to nevyvrcholilo k tomu, že by byly veřejné, ale možná brzy nás někde uvidíte.

Spicy Lilek

1. 4. 2020

Dneska jsem se dozvěděla dvě šokující zprávy: došlo kafe a moje mladší ségra umí psát lepší deníky než já. Jinak dnes svítilo krásně slunko.  







Julie

1. 4. 2020

To měl býti asi apríl
Že karanténa skončí dnes
Zase do jedenáctého
Do svého příbytku vlez

Magdorka

1. 4. 2020

Dnes jsem kromě obligátního, avšak nadmíru příjemného virtuálního setkání se studenty (jehož příjemnost způsobilo to, že jádrem této online schůzky byla reflexe jedné, slovy nejmenované studentky - nechutně přeslazené - knihy, což jsme v následném setkání doplnili problematikou sociálních dávek) nic zvláštního neprožil, nicméně musím potvrdit dnešní pozorování slečny K. z jiné části tohoto deníku, že lidé si z obchodů v taškách odnášejí stále více vína, což nepovažuji za kognitivní klam mé mysli, ale za skutečnost, která mě na Letné nepřekvapuje, na rozdíl od dýní, které nám s B za oknem tak vyrostly, že jsme je v podvečer přesadili, v důsledku čehož jsem školiteli dnes nic neposlal, a proto si ráno přivstanu a vypiji čaj při východu slunce, což předurčí čtvrtek k tomu, aby se stal dnem, v němž dojde vše svého naplnění, podobně jako slova o knize vytknutá v závorce na začátku tohoto textu, s nimiž koneckonců souhlasím a jsem rád, že je někdo vyřkl a neměl strach tuto prostou pravdu vykřičet do světa, stejně jako já teď v závěru svého zápisu pravím, že jsem jej celý napsal jedním souvětím, jako to známe od Hrabala, ale ne tak poeticky, protože nejsem ani doktor práv, ani zasloužilý umělec, ale jsem zvědav, kdo z vás mě překoná, ha!

PG

1. 4. 2020

Bráška přezpíval text Leonarda Cohena, kterého si pouštím v kuchyni. Ze „so long Marianne“ udělal „jsem v tom nevinně“. Myslím, že situaci vystihl. To jsme všichni. Životní optimista z něj asi ale nebude, když dohrál Cohen, vložila jsem CDéčko Luboše Pospíšila, bráškův hit „někdy to trvá celé léto, než se uzdraví“ mě, musím říct, poněkud vyděsil. Ale já se snažím být alespoň karanténním optimistou, třeba nám doma roste malý Mozart, nebo aspoň Nohavica. Občas během skypových hodin sedím na parapetu okna a pozoruji ulici. Lidi pendlující do samoobsluhy a zase z ní o pár litrů vína těžší. To aby byl večer s rodinou lehčí. Sedím si tam, koukám, piju kafe, to od úst pokládám na venkovní plechový parapet. Dnes jsem hrnek málem převrhla, málem spadl i s kafem do předzahrádky našeho domu. Napadlo mě, že bych na levandulový keř nakreslila terč a hrníčky bych ho strefovala. Alespoň už bych se nestrefovala jen do černého s latinskými názvy během hodiny anatomie. Nechám si nápad projít hlavou. Je necelých devět hodin večer. Zbývají tři hodiny do půlnoci. Zbývají tři hodiny poslední naděje, že je to jen nepovedený aprílový vtip. A jak se říká… naděje umírá poslední. Asi má respirátor.

Karolína

1. 4. 2020

COVID

COVID(ím)
CO VY?

Karanténa...
(Kar)anténa
Znamená to, že se máme koukat na televizi?
Být zavření doma. U televize. S rodinou.
No... Tak to asi ne. Tedy něco pravda je. Vlastně všechno. Ale rozhodně na to není čas.
Ani v tomto zvláštním období, kterému s povzdechem říkáme karanténa. Online výuka nám to prostě nedovoluje.
Je to špatně? Nebo dobře?
Alespoň máme myšlenky jinde a nestíháme přemýšlet nad hloupostma. To je super ne?
Ale... Jo, mohlo by toho být trochu méně.
Alespoň malinko.
Malinko
Má linko...
Dneska jsem měla k snídani palačinky.
Jestli to takhle půjde dál, měla bych začít podnikat delší procházky než ty z pokoje do kuchyně a zpátky.

Véva

1. 4. 2020

Vypozorovala jsem, že můj spánkový režim na tom není dobře. Denně chodívám spát ve čtyři a ráno vstávám na osmou. Celkem mě to baví, protože jsem vždycky zvědavá, jestli se ráno na hodině objevím.

Spicy Lilek

1. 4. 2020

Včera sníh, dnes hezky. Opravdové aprílové počasí. Naštěstí mě tento rok nikdo nenapálil. Odpoledne jsem si užívala sluníčka a konečně se houpala na zahradě v síti a četla knihu.

PampEliška

1. 4. 2020

Mamka mi vyprala bundu. Pak se přišla omluvit, že s bundou vyprala i mým deset korun. Já jsem okamžitě vstala a ukázala jí obsah mé mokré bundy. Byla tam má občanka, ISIC, jízdenka na metro a nejdůležitější mé žvýkačky. Tak moc jsem si přála, aby tohle byl apríl.

Tess

1. 4. 2020

Pět hodin cesty
Vlak drkotá se krajem
Těším se na ni

Pouštím si slowfox
Vzpomínky mě ubíjí
Sebastiane

V oku mám řasu
Nesahej na obličej
Mrk mrk vyplav se

Audrey

1. 4. 2020

Probouzím se s pocitem nejistoty.
Probouzím se s tím, že nic už nebude jako dřív.

Natálie

1. 4. 2020

Budím se a hned zapínám počítač. Ze včera mi zbývá odpovědět několik e-mailů. U první poloviny snídám, poté si čistím zuby. S kartáčkem v puse a v crocsách pouštím kočky ze chlíva. Je sluníčko. Vyplivuji pastu a začínám druhý poločas, který narušuji jen odchodem na toaletu. Zjišťuji, že jsou v Telegramu nové stickery, dokonce i s Krtečkem. Vypadá to na dobrý den. Zápas s e-maily dohrávám a píši tento deník. Čekám odvetu, ale prvně je potřeba příprav.
Dneska je 1. dubna, a proto čekám nějaký fór od studentů. Minulý rok zklamali. Nejraději bych šel na celodenní túru, ale čeká mě pár hodin a poté doučování. Myslím, že se zase nestihnu oholit. Zajímalo by mě, jak si studenti představují můj outfit a můj pracovní stůl. Trochu se stydím.
Musím také napsat něco o coronaviru (údajně prý i o coronavirusu), protože kvůli (vlastně spíš díky) němu vznikl tento deník. Nedávno jsem zjistil, jaký je rozdíl mezi smrtností a úmrtností. První pojem je vlastně účinnost nemoci: jako když si představíte, že jde smrt do obchodu se zbraněmi a zeptá se, jakou má daný kalibr úspěšnost, když se s ním vystřelí na 1000 lidí. Kdežto úmrtnost je obecná statistika za rok: něco jako daňové přiznání za všechny pozemské příjmy, které se týká všech, ať už dřeli na jakýkoliv typ smlouvy. Ale teď už musím tenhle zápisek ukončit, protože jestli ztratím ještě další drahocenné minuty vyhrazené na přípravy, studenti (nebo kolegové) mě zabijí dříve než než nějaká nemoc. Ne moc hezká představa.

Martin

31. 3. 2020

Dnes jsem se snažila pomoct své sestře s matikou. Snažila jsem se vypočítat jednu úlohu, trvalo mi to asi půl hodiny, ale stejně si myslím, že jsem to vypočítala špatně. Myslím si, že jsem ji do toho spíš o něco víc zamotala a sebe taky. Ale tak u mě je to jedno, spíš ona, až dostane známku, tak nebudu moc šťastná.

Lulu

31. 3. 2020

21. den mezi tělem a duší.

Ani nevím, zdali se situace zhoršuje, jen je všechno vidět... Nevím, zdali podléhám nevědomě situaci, nebo sobě...

I při tom, co se děje ve mně, se snažím maximálně pracovat, být produktivní, tvořivá, volná a usilující. Jde to, jde to a pak...
Pak pád. Nevím, zdali to má co dočinění se situací, jestli to sem můžu psát...

Hodně toho nevím, hodně toho schovávám. Vykonávám činnosti někdy až jako tělo bez duše a citů.
Motám se mezi 2 stavy: pád, zlom a euforie.
Jsem do sebe tak zahleděná, že bez problémů stojím na hlavě. Vše má i to dobré...

Někdo nahoře ví, jak jsem napojená na přírodu a počasí. A hraje si se mnou!
Hej ty, nech toho jo!

PS: Trochu kašlu :).

Viktorie

31. 3. 2020

Pondělí stejný jako úterý, až na to učení.
To je ale stejně ujetý.
Nic moc se vlastně neděje, jenom kluk s rouškou na kole kolem projede.
Ptáci zpívají radostí, že je nikdo neruší a stromy rostou, nikdo je nekácí.
Někdy vyjdu ven, je zima jako když je leden. Já mrznu, abych vdechla aspoň trochu vzduchu, když jsem celý den doma zavřená v tom dusnu.

Em

31. 3. 2020

Březen - do karantény vlezem. Duben - ještě tam budem. Květen - začíná ze mě být kretén. Červen - po víně nos už chytá červeň. Červenec - tak a je ze mě šílenec. Dnešek byl zoufalství samo. Je deset hodin večer a já právě dodělala školu. Ale snažím se to - jak vidíte, brát s humorem. Tak se o něj dělím. Snad si společně zvedneme náladu. Odpoledne jsem šla alespoň na procházku, provětrat se od toho šílenství. Nasadila jsem sobě i bráškovi roušky, které jsem před pár dny ušila. Dvouvrstvé. S kapsičkou na filtr. Pecka. Když jsem venku brášku honila, málem jsem se udusila za běhu. Chvíli jsem přemýšlela, jestli by mi to vlastně vadilo. A tak si říkám, jestli nakažení lidé neumírají schválně. Aby nemuseli zpět do karantény.

Karolína

31. 3. 2020

Vzbudila jsem se, viděla venku sníh a to mi zhoršilo náladu. Chtěla bych teplo, tancovat na zahradě a houpat se v síti.

PampEliška

31. 3. 2020

Jsem tak seděla venku a říkala jsem si, proč je venku takové světlo? A on se měnil čas. Ano, úplně jsem na to zapomněla.

Adelajda

31. 3. 2020

Tři týdny. Tři týdny mého života. To je celkem dost minut. Nicméně dnešek byl hodně zvláštní. Po nedostatku spánku jsem se probudila do zasněženého okolí. Nechápu. Myslím, že dnešek je absolutní ukázkou aprílového počasí. A to ani není apríl. Upřímně moje tělo to celkem nedává. Změny počasí i času. Vážně mi stačí jen jedna změna. Třeba jako nový školní systém. To bych podle mě dávala. Počkat....

Tess

31. 3. 2020

Je úterý 31.3. 2020 počet nakažených je 3 002 lidí, zotavených 25 lidí a 24 lidí coronaviru podlehli.
Ještě jsem vlastně nepopisovala, jak probíhá naše domácí škola. Máme školu podle rozvrhu, takže ráno vstávám v půl osmé a musím se stejně zařídit, jako kdybych byla ve škole. Je to ale velmi složité, protože doma máme nějaké povinnosti, které nestíhám plnit, když sedím celý den u počítače. Vedení školy už na tomto problému prý pracuje, ale zatím nejsou vidět nějak moc velké výsledky. Doufám, že se to aspoň už do příštího týdne trochu zlepší. Protože jediné, co jsem dnes kromě školy stihla udělat, je, že jsem mamce došla nakoupit do malého obchodu, co máme tady na vesnici. Je to velmi nepříjemné, když mají na sobě všichni roušky a navzájem se všech štítí. Naprosto souhlasím s opatřením jako jsou roušky a nějaký osobní prostor, ale vidět na všech lidech ten strach, co v sobě mají, mě děsí. Nejprve se lidi blbě koukali na osobu, která roušku nosí, ale teď o týden později je za nenošení roušky pokuta. Jsem docela zvědavá, kam až tento strach lidí naši zemi zavede.

Gabriela

31. 3. 2020

U snídaně jsem přemýšlel, zda někdo v obou budovách konzervatoře zalévá květiny. Až se vrátíme, v galerii Dveře bude stále výstava dadaismu. Honza Musil z protějšího domu už se na nás nedívá. Nejspíš je mu zima. Bazalka roste. Odpoledne mi volalo neznámé číslo. Neznámá žena z neznámého call centra se mě ptala, zda nechci v těchto těžkých dobách investovat do zlata. Když jsem jí řekl, že jsem učitel, zavěsila. Svět je zatím v pořádku.

PG

31. 3. 2020

V poslední době se mi hůře usíná a začaly se mi zdát sny. Hodně snů. Ačkoliv se mi nikdy nic moc nezdálo, tentokrát na sebe i navazují. Sen, co se mi zdál například včera, nenavazoval na ten předchozí, ale na ten, co se mi zdál před týdnem. Přičemž přišel nápad, že by bylo fajn, kdybych si do telefonu stáhla snář a sny si začala zapisovat. Občas jsou fakt zajímavé a velmi živé. Co když mi tím chtějí něco naznačit, nebo dokonce ukázat budoucnost, co se může stát... I to je snad možné, ne? Nebo už jen opravdu blázním...
Každopádně momentálně mám rozjeté nějaké 2-3 série snů a ne každý si úplně pamatuji, takže bůh ví, kolik jich je reálně v procesu a kolik jich je ještě na cestě.
Toť k záznamu dnešního zamyšlení.

Tytánia

31. 3. 2020

Pojmenováváte si květiny?

Adéla

31. 3. 2020

Díky uzavření škol se moje rodina hned druhý den evakuovala na chalupu v Krkonoších. Každý den se tu mění počasí, včera bylo krásně a svítilo sluníčko a dneska od rána sněží.

Julie

31. 3. 2020

Tak se k vám přidávám s nadějí, že mi toto sdílení pomůže se nezbláznit. Vidím, že mě tyto dny velmi učí. Učí mě sebedisciplíně, spokojení se s tím, co mám, a rovnováze v mém životě. První dva týdny byly opravdu velmi obtížně. Snažila jsem se všechny úkoly plnit co nejdříve a poctivě, ale všechno trvalo tak nějak déle, než jsem očekávala. Když jsem zjistila, že situaci nestíhám, nezvládám, všechno šlo ještě mnohem pomaleji a někdy mi práce nešla vůbec. Byly také dny, kdy jsem se jenom dívala na všechno to, co mám udělat, a propadala jsem určitému zoufalství, ale nic jsem s tím neudělala. Teď se mi daří trochu lépe, nastavila jsem si své priority a nejdůležitějším věcem věnuji nejvíce energie. Přizpůsobit práci chodu rodiny a omezeným podmínkám je další úkol, který musíme my všichni zvládnout. Přestože to není jednoduché, věřím, že nás tyto těžké dny posílí a snad i sblíží. Nezoufejme, všechno je tak, jak má být! Jednou budeme vzpomínat...

Leona

31. 3. 2020

Vzhledem k tomu, že se zavřely všechny školy, byli jsme posláni všichni domů. Čas trávím především na počítači nebo mobilu. Zapisovat si své pocity je dobrá věc. Až si na tuto situaci vzpomeneme za pár let, budeme aspoň vědět, co jsme jaký den dělali, jak jsme trávili čas.

Charlota

31. 3. 2020

Až Timmy přijede
Karanténa nastane
Já uteču ji

Audrey

30. 3. 2020

A je po víkendu. Online škola volá! Dnešní den podobný jako ty ostatní. Jídlo, škola, škola, jídlo, škola, škola a škola, jídlo a spánek.Sem tam čtení, filmy a vtípky od bráchy a taťky.

PampEliška

30. 3. 2020

Opět jsem spatřila denní světlo. Hodně světla. Šla jsem se totiž projít do lesa. Hezky s rodinkou!

Tytánia

30. 3. 2020

Je mi líto těch kaktusů, koupených na intr asi týden před karanténou.

Adéla

30. 3. 2020

Celkem obyčejná neděle plná prokrastinace a následných výčitek. Až na večer. Připadala jsem si zase jako dítě. Bylo pozdě po večerce a já se s bráchou dívala na gauči na Kung Fu Pandu. Volně jsem usínala při křiku mistra Shifu. Bylo to opravdu jako dřív. Až na tu část, když jsem se probudila na gauči a musela dojít do své postele.

Tess

30. 3. 2020

Jsem Plyšák Hugo. Místo očí mám knoflíky, protože už se nechci dívat na orgie strachu a paniky.
Mám bohužel uši. Ale kdo mohl tušit, že z lodi půjdu rovnou do půlroční karantény.

Plyšák Hugo

30. 3. 2020

Tim na cestě je
Z Medfordu do Seattleu
Letěli dva lidé

V letadle druhým
Seattle až Chicago
Vezou se čtyři

Audrey

29. 3. 2020

Ráno u snídaně jsem si všiml, že nás z protějšího podkrovního bytu sleduje muž, který vypadá jako Honza Musil. Seděl na římse vikýře a v ruce měl knihu, do které se díval jen v okamžiku, když jsem se já přísně podíval na něj. Honza Musil to ale není, protože se k němu vyklonila manželka. To mě mrzí, jelikož mým dávným snem je bydlet v ulici se stárnoucí televizní hvězdou 90. let, které ujel internet. Třeba někdy z balkónu zahlédnu Terezu Pergnerovou. V každém případě je milé poznat v těchto dobách nové sousedy, které zajímá život v cizích kuchyních. To, že jsme nekoupili záclony, je stejně naše chyba. Pokud bude vikýřník vysedávat na svém místě i v dalších dnech, vyrobím kelímkový telefon a jedno sluchátko mu přes ulici přehodím. Začal jsem znovu číst Židovku z Toleda. Několik maturantů si ji totiž vybralo do svých seznamů četby k ústní zkoušce a já tento román četl naposledy na gymnáziu, takže si už přesně nepamatuji, kteří hrdinové byli muslimy, židy a kdo byl křesťan. Vysadili jsme rajčata, dýně a bazalku. Odpoledne jsem připravil podklady k článku, jehož část jsem školiteli slíbil během uzavření škol vypracovat. Honza Musil se už neukázal. Možná šel do sauny. Zjistil jsem, že Milan Děžinský vydal v Hostu novou sbírku. Několik básní se totiž dnes večer objevilo na webu Nedělní chvilka poezie (ano, název je parodický). Nestihnu uhasit pyžamo Bondymu. Dobrou noc.

PG

29. 3. 2020

Další den plný aktivit. Věšení záclon, které nás s bráchou strašně nebavilo, protože když nám zůstali volné kolíčky, museli jsme to celé předělávat. Dále nepovedené překvapení pro kamarádku a pečení šneků z listového těsta, které zmizely za jeden jediný den. Myslím si, že podařený den.

PampEliška

29. 3. 2020

Nechodit nikam mimo obývák, kuchyň, pokoj, zahradu, někdy přírodu. Už devatenáct dní si zvykám na tohle všechno. Na ten začínající stereotyp a zmatek.

Adéla

29. 3. 2020

Den, kdy začínám sbírat slova, vjemy, pocity, strasti, bolesti a to hezké...COVID-19, slovní spojení, které na nás skáče ze všech možných stran. A pak má být člověk v pohodě a plně využívat svou pracovní a tvořivou dílnu doma.
10. březen, jak magický den...Uzavření škol, akcí nad 100 lidí, uzavřené podniky a divadla! Vše to proběhlo tak rychle, že jsem neměla ani čas o tom přemýšlet...
Je to dobře?
19. den mezi pokojem a polem, na které mimochodem ještě stále můžu. Začíná se to všechno na mně projevovat.
Jsem ve fázi, kdy nechci sdílet moc pocitů a slov...
Počkej!

PS: Pořád si stříhám vlasy, za chvíli budu na Ježka.

Viktorie

28. 3. 2020

A je tady víkend! Konečně. Chvíle odpočinku a odtrhnutí od online školy. Za dnešek se toho stalo asi nejvíc ze všech těch dnů doma.S taťkou jsme myli okna, hádejte, které bylo nejšpinavější. Moje.Nevím, jak se to mohlo stát, vůbec to nechápu. Po obědě jsme s mamkou vyrazily na 10km procházku do přírody. Byla jsem tak šťastná, že jsem venku a dýchám čerstvý vzduch. Poté jsme s taťkou a bráchou stříleli vzduchovkou. Na třetí pokus jsem střelila váleček z 10 metrů. Připadala jsem si vážně skvěle.

PampEliška

28. 3. 2020

Naučila jsem se šít roušky. Šila jsem do čtyř hodin ráno. Nová forma prokrastinace?

Terez

28. 3. 2020

Do tohohle deníku budu psát, co v téhle době karantény dělám. Zatím je to dost nudný. Chodím do online školy, takže se vzdělávám a tančím.
Je to stejný jako přes školní rok. akorát studuji z pohodlí domova.
Dne 25. 3. byla středa. Vlastně nejhorší den v týdnu, protože stanovil celý den u počítače.
Pátek 27. 3. byl jiný, slavila jsem narozeniny, takže jsem měla co dělat a užívala jsem si to, jako by karanténa nebyla.

Adriana

27. 3. 2020

Pátek, den kdy máme kratší vyučovaní a já můžu dělat něco jiného než sedět celý den u počítače a dělat úkoly. Konečně jsem si zazpívala a zahrála na moje milované ukulele.

PampEliška

27. 3. 2020

Byla jsem u doktora. Připadám si jako ve hře Městečko Palermo. Vrah je nakažený, a ve vzduchu panuje napětí. Městečko Palermo se probouzí...?

Terez

26. 3. 2020

Špatný den.Nálada leda tak na spaní.Jo a při vaření dnešního oběda jsem se opět spálila.Už čtyři dny jsem nebyla venku. Není čas. Škola, práce od rána do večera. Už mě to opravdu zmáhá.

Tytánia

26. 3. 2020

Začínám psát tento deník. A stala se nešťastná událost, umřel mi kaktus.

PampEliška

26. 3. 2020

Dneska se stalo něco opravdu nečekaného. Jeli jsme nakupovat. A já si konečně po 16 dnech vzala na sebe džíny.

Tess

26. 3. 2020

Našli jsme možnost
Jak dostat Tima do Čech
Dík ambasádo

Audrey

25. 3. 2020

Ačkoliv jsem si dala budík na 9:40, vstala jsem už v 7:30. Dala jsem si snídani, jako každé ráno. Začala jsem dělat mandalu z knoflíků, abych se náhodou nezačla nudit. Spálila jsem si dva prsty, zatím skvělý den, řekla bych. Akorát mám online hodinu improvizace, takže já zase jdu.

Tytánia

25. 3. 2020

Středa byla dnem, který bych nepřál ani mému největšímu nepříteli, jelikož můj táta pracuje na záchranné službě a ten den mu sdělili, že pacient, kterého v noci resuscitoval, byl pozitivní při testech na COVID-19. Tátovi bylo jasné, že se musel nakazit, protože k pacientovi přistupovali jen s minimálními ochrannými prostředky, jelikož pacient měl problém nesouvisející s infekcí na COVID-19. Začali jsme doma dělat opatření proti nakažení členů rodiny. Přestěhovali jsme tátu do pokoje v přízemí a doufali jsme, že vše dopadne jen dobře
Večer na mě mamka volá s nejlepší zprávou, kterou jsem mohl slyšet: „Táta v karanténě být nemusí, v laboratoři se spletli o řádek ve výsledcích."
Byl jsem šťastný.

Vojta

25. 3. 2020

Tento deník vzniká kvůli mimořádné situaci, která nastala. Jsou totiž zavřené všechny školy a v České republice je vyhlášená karanténa. Toto opatření je tady kvůli koronaviru, který se začal šířit světem. Už je to týden a pár dní, co v naší škole probíhá online výuka, která nám všem dává docela zabrat. V deníku budu popisovat, co během karantény zažívám.

Lulu

25. 3. 2020

Ahoj, já jsem PampEliška a topím se raději v zážitcích než ve věcech, takže tady budou sepsány mé myšlenky a pocity, které mi zpestřily dny doma během učení. Tyto dny mi utíkají jako voda a jsem ráda, že se mi při psaní alespoň na chvilku zastaví čas a doufám, že na tyto chvíle budu vzpomínat v tom nejlepším světle.
Tento deník se stává mým VOLNOMYŠLENKÁŘEM.

S volnomyšlenkami               

PampEliška

25. 3. 2020

Ahoj všichni,
náš pan učitel dostal skvělý nápad. Řekl nám, že bychom si mohli psát deník o tom, co děláme, jak se cítíme. Myslím, že to bude zábava, nemyslíte?
Abych vás seznámila se situací, co se vlastně děje. 11.3. 2020 začala karanténa kvůli koronaviru. Jo, je to šílený. Škola nám posílá nekonečno úkolů a trávíme hodně času u počítače. Nevím proč, ale teď mě napadla jedna věc: jak nám naše babičky říkaly, že si neumíme ničeho vážit, at’ jsme rádi že žijeme v této době, a ne za války nebo za komunismu. Říkali, že neměli potraviny, vše bylo vyprodané. Myslím si, že teď bych odpověděla „babi, vím“. Samozřejmě to není až tak hrozné.
Ale trochu srovnat to můžeme.
A přijde mi to i vtipný.

Adelajda

24. 3. 2020

Pomalu ale jistě začínám bláznit. Od 11. 3. doma. Potkala nás karanténa. Prve jsem byla ráda, že mám tu možnost zažít a vyzkoušet si domácí školu, později online výuku, a zároveň být s rodinou. Ale momentálně, jak už jsem zmiňovala, začínám bláznit. Mé dny jsou jako když vyšíváte kruh pořád dokola a jednou za čas vám ruka s jehlou a nití ujede z kruhu. Jednou ujede sem do přírody, tam na procházku nebo taky támhle si zaběhat. Jo, takhle to u mě chodí.

Tytánia

24. 3. 2020

Milý deníčku,
od dnešního dne sem budu zapisovat plynoucí dny z období karantény. Abych vysvětlila, co se přesně děje: ve světě řádí virus zvaný COVID-19 nebo také coronavirus. Momentálně je celosvětově nakažených 395 564 lidí a uzdravilo se jich 103 732. Umřelo 17 234 lidí. V České republice je nakažených 1289 a zemřeli naštěstí pouze 2 lidé, vyléčilo se jich 8.
Mě osobně to moc nezasáhlo, protože bydlím na vesnici, hodně daleko od středu dění, které je v Praze - za což jsem velice ráda. Do školy nechodíme už od 11. března, což znamená, že jsou studenti po celé republice doma už 13 dní. Od 18. března jsme však začali s on-line školou, takže má prvotní radost z toho, že nebude škola a že se nebudu muset učit, byla rázem tatam. V podstatě mi ale výuka on-line nesmírně vyhovuje, mohu trávit více času s rodinou. Ale zase je hrozně unavující trávit více jak půlku dne před počítačem.
Shrnutí celé této situace je takové, že potřebuji mezi lidi, ale do školy opravdu ne.Uvidíme se příště, zatím pa pa.

Lili

24. 3. 2020

Je úterý 24.3. 2020 a já jsem v karanténě kvůli coronaviru (COVID-19). Je karanténa na celou ČR. Ven se smí jen s rouškou, a to jen za účelem práce, nákupu nebo doplnění léků. Jsou uzavřené školy do doby neurčité, sportoviště a hranice.  Jsou zrušeny veškeré akce a je zákaz shromažďování lidí a navštěvování seniorů v domově důchodců. Počet nakažených je 1 289, počet testovaných je 19 624, počet uzdravených je 7 a 2 lidé coronaviru podlehli. Máme nedostatek roušek, proto si šijeme vlastní. Škola nás zahlcuje úkoly a já jsem z toho už na nervy!
Všechno to začalo 10.3., kdy jsem byla naposledy ve škole. Zrovna jsme měli po hodině Duncan taneční techniky a šli jsme se do šatny převléknout na exkurzi, která nás ten den čekala. Věděli jsme, že se právě do světa vypustil coronavirus a že nejvíce případů je v Itálii, ale nevěděli jsme, že by se kvůli tomuto viru měly uzavírat školy, protože u nás bylo pod 50 nakažených. Tuto informaci jsme zjistili od druháků, kteří už si s nadšením objednávali vlaky a busy domů. Já jsem tomu moc nevěřila, říkala jsem si, že si to jen někdo vymyslel a že se to teď jen roznáší po internetu.
Během exkurze jsem na to musela neustále myslet a už mi začínala psát rodina s přítelem, že už se na mě těší a ptali se, jestli přijedu ještě ten den. Začínala jsem si postupně připouštět, že se tedy asi něco děje a že bych o tom chtěla vědět víc. Neustále mi ale nešlo do hlavy, proč uzavírají školy při takhle malém počtu nakažených. O hodině českého jazyka jsme vedli na toto téma diskuzi. Po škole jsem jela na intr a začala jsem si balit věci domů, ale nevěděla jsem, na jak dlouho tato epidemie bude. Myslela jsem si, že to bude jen na týden, proto jsem si tak i zabalila. Ale to jsem netušila, na jak dlouho budu doma….

Gabriela

24. 3. 2020

No snad jste si nemysleli
Že to skončí takhle rychle
Tak si zase zalezte zpět
Do své milované krychle

Magdorka

23. 3. 2020

10.3 jsme šli naposledy do školy, kvůli šíření koronaviru. Pár dní před 10.3. se už mluvilo o uzavření škol atd. Já tomu moc nevěřila. 10.3 se začalo mezi studenty šířit, že se škola ještě toho dne uzavře. Byla jsem trochu zmatená, nevěděla jsem, jestli tomu mám vůbec věřit.Jenže když už to řekla i paní ředitelka, tak už jsem věděla, že se škola opravdu uzavře. Najednou mi bylo troch líto, že nám virus zkazí druhý školní půl rok.

Em

23. 3. 2020

Doma stres vládne
Uvízl  v Americe
Bratr chce domů

Audrey

21. 3. 2020

Virus výmyslem
Ptákům mění baterky
Ach, konspirace

Audrey

17. 3. 2020

Bezpečnou cestou
Se k rodičům dostanu
Frýbo děkuju

Audrey

16. 3. 2020 

Tak a je tu karanténa
Všichni brečí, každý sténá

Magdorka

16. 3. 2020

Stát: karanténa
Domů do Litoměřic
Dostanu se snad

Audrey

14. 3. 2020

Myslel jsi si snad
Že půjdeš zapít žal?
Tak to jsi se splet'
Zas rychle domů val

Magdorka

13. 3. 2020

Trump zrušil lety
Prarodiče z USA
Už neuvidím

Audrey

12. 3. 2020

Byl vyhlášen stav nouzový
Kdo přežije, málo kdo ví

Magdorka

11. 3. 2020

Škola se ruší
Nařízení se množí
Pusť Rick and Morty

Audrey

10. 3. 2020

Konec školy řekl Bureš
Od teď doma sedět budeš

Magdorka

10. 3. 2020

Dva týdny marod
Dokoukala jsem Netflix
Už bych chtěla ven

Audrey