Natálie

1. 4. 2020

Probouzím se s pocitem nejistoty.
Probouzím se s tím, že nic už nebude jako dřív.

5. 4. 2020

Zpěv ptáků,slunce ,čerstvě posekaná tráva
a moje rána. Ležím sama a čekám.
Čekám.... Čekám... a na co...k čemu.
Vím co bude a co mne čeká.

7. 4. 2020

Je mi blbě. Jsem znechucená. Mam ibalgin
a antibiotika. Nesmím nic, ani cítit hřejivé
paprsky slunce na mém těle.

3. 5. 2020

Dva dny u nás v kuse prší
a já doma na prdeli sedím.
Čtu si drama a hlava mi praská.

4. 5. 2020

Koukám z okna a hezkého kluka vidím.
Nemám odvahu za ním jít.
Kladu si otázku, proč vlastně koukám po jiných,
když já už lásku životní mám. Jsem svině.

5. 5. 2020

Zase mám rodinnou debatu. 
Nudí mě to, unavuje mě to a ničí mě to,
ale stejnak mi to je jedno.