26. 3. 2020 [den 16 v karanténě]

Dneska se stalo něco opravdu nečekaného. Jeli jsme nakupovat. A já si konečně po 16 dnech vzala na sebe džíny.

30. 3. 2020 [den 20 v karanténě]

Celkem obyčejná neděle plná prokrastinace a následných výčitek. Až na večer. Připadala jsem si zase jako dítě. Bylo pozdě po večerce a já se s bráchou dívala na gauči na Kung Fu Pandu. Volně jsem usínala při křiku mistra Shifu. Bylo to opravdu jako dřív. Až na tu část, když jsem se probudila na gauči a musela dojít do své postele.

31.3. 2020 [den 21 v karanténě]

Tři týdny. Tři týdny mého života. To je celkem dost minut. Nicméně dnešek byl hodně zvláštní. Po nedostatku spánku jsem se probudila do zasněženého okolí. Nechápu. Myslím, že dnešek je absolutní ukázkou aprílového počasí. A to ani není apríl. Upřímně moje tělo to celkem nedává. Změny počasí i času. Vážně mi stačí jen jedna změna. Třeba jako nový školní systém. To bych podle mě dávala. Počkat....

1. 4. 2020 [den 22 v karanténě]

Mamka mi vyprala bundu. Pak se přišla omluvit, že s bundou vyprala i mých deset korun. Já jsem okamžitě vstala a ukázala jí obsah mé mokré bundy. Byla tam má občanka, ISIC, jízdenka na metro a nejdůležitější mé žvýkačky. Tak moc jsem si přála, aby tohle byl apríl.

7. 4. 2020 [den 28 v karanténě]

Dnes jsem se zabývala problematikou andulek a jejich majitelů, kteří jsou často nezodpovědní, co se týče jejich domácích mazlíčků. Moje pátrání začalo, když se andulka od M opakovaně zúčastnila našeho hovoru. Tak jsem M napsala svůj názor na jeho andulku. Dnes se to stalo znovu. Napsala jsem M a jeho odpověď mě velice překvapila. Nebyla to jeho andulka. Byla to nejspíš andulka paní M. Celkem mě znervózňuje, že se mezi námi rozšiřují andulky a obě mají majitele na M.

9. 4. 2020 [den 30 v karanténě]

Měsíc. Kvůli tomu blbému úplňku jsem nemohla spát. A tak jsem si pozdě večer vyzkoušela všechny kalhoty, které vlastním. Jen tak. Dobrovolně. Očividně mi chybí dívat se na lidi v kalhotách.

14. 4. 2020 [den 35 v karanténě]

Jsem celkem ráda, že je karanténa. Protože kdybych si někde v metru třeba zlomila nohu, bylo by na nic vysvětlovat lidem, že kontakt AMOS je moje mamka. Začalo to mým bráchou. Dříve jsem tam měla jen Evžen, ale minulý týden jsem přidala i příjmení Oněgin. Následoval táta a jeho jméno v kontaktech. IGOR. Už jen čekám na ségru. Sice ještě nemá telefon, ale já už jméno mám. Umyl Emyčka nebo Emil? Ještě se nemůžu rozhodnout. 

17. 4. 2020 [den 38 v karanténě]

Dnes jsem měla k snídani chocolate chip cokies. Sice jsem si spálila prst o rozpečenou čokoládu, ale stálo to za to. Dále jsme měli turnaj v kámen, nůžky, papír, pistol, blesk, ďábel, drak, voda, vzduch, houbička, vlk, strom, člověk, had a oheň. Ano, tato hra existuje. Je to jako kámen, nůžky, papír, tapír, spock. Akorát trochu složitější. Celkem mě překvapilo, že strom přebije vlka, vlk sežere houbičku a houbička nějakým zvláštním způsobem zastaví blesk.

23. 4. 2020 [den 44 v karanténě]

On není pátek?
Jsem zase ztracená na poli.
Lidé kupují více piva.
Po Generaci X přišla pizza.

1.5. 2020 [den 52 v karanténě]

První máj [doma].

2.5. 2020 [den 53 v karanténě]

Ratatouille má vážně dobrý soundtrack a kukuřice není dobrá na první rande. 

6. 5. 2020 [den 57 v karanténě]

Dnešní improvizace se změnila v generální úklid. Moje rodina tomu pořád nemůže uvěřit.

7. 5. 2020 [den 58 v karanténě]

Přijela Morava. Vážně mi chyběly ty záchvaty smíchu, kdy nemůžete dýchat a jen vydáváte divné zvuky.

8. 5. 2020 [den 59 v karanténě]

Jeli jsme na Ameriku. Roušky byly všude. Na uchu, na bradě, na ruce i na zemi. Nebyly ale na puse.

14. 5. 2020 [den 65 v karanténě]

Dnes mě málem zabila moje vlastní vidlička. Jako oslavu přežití atentátu jsem si udělala moje oblíbené těstoviny.

18. 5. 2020 [den v 69 karanténě]

Často zapomínám, na jakou stranu teče studená voda a na jakou teplá voda. A tak jsem jednou pila teplou vodu a říkala si, co to dělám. Dále pořád koukám na videa o vědě. Sice u nich většinou usnu [protože si je pouštím před spaním], ale je to vážně super. Vím, proč je obloha modrá a co by se stalo, kdyby všechny záchody najednou spláchly.

25. 5. 2020 [den 76 v karanténě]

Dnes bylo úplné září. Nejen kvůli počasí, ale i kvůli tomu, že jsem musela vstávat brzo ráno, abych doprovodila Emila do školy.

26. 5. 2020 [den 77 v karanténě]

Při dnešní hodině francouzštiny jsem si omylem upálila zapalovačem řasy. 

1. 6. 2020 [den 82 v karanténě]

Přišlo random pondělí a já si dala grep ve sprše. Upřímně je to ta nejlepší a nejdivnější věc zároveň. Vůbec nechápete, co se děje. Je strašně zvláštní, že jíte ve sprše. Ale ještě zvláštnější je to, že grep můžete polít a je to úplně jedno. A navíc máte napůl teplý grep. Pokud nemáte rádi grep, tak určitě zkuste nějaké jiné citrusy. Též doporučuju nechat si kus po sprše [je to fajn]. Za mě 11/10.

5. 6. 2020 [den 86 v karanténě]

Čtvrtek mi připadá jako pátek a pátek už mi ani nepřipadá jako normální den.

10. 6. 2020 [den 91 v karanténě]

Prokrastinace je strašně zvláštní věc. Vlastně se vědomě rozhodnete, že místo věci, kterou máte udělat, jdete dělat něco jiného a většinou nějakou úplně podivnou věc. Já často otravuju sourozence nebo tak divně chodím po domě. Tentokrát jsem si ale uklidila pokoj a poprvé za karanténu si vytrhala obočí. Divné. Tohle všechno mě ale vede k tomu, že když prokrastinujete, tak vlastně pořád něco děláte. Třeba já právě teď píšu tento deník, takže neprokrastinuju, akorát dělám něco jiného, než bych měla dělat. Takže jsem stále produktivní?! Je přemýšlení nad prokrastinací proktastinace?